Brýle jsou často vnímané jako nutné zlo. Přitom to bývá skvělý doplněk, říká designér obrouček Ondřej Vicena
Věnuje se designu a sběru obrouček brýlí, které nyní představuje na výstavě v pražské Galerii UM. Má rád vintage estetiku, hudbu tvořenou osmdesátkovými syntezátory a ve své volné tvorbě často pracuje s nostalgií a pamětí míst. Díky partnerce Elišce Lhotské a jejímu otci Zdeňkovi Lhotskému proniká také do tajů skla. Hostem Ondřeje Cihláře byl ve Vizitce designér Ondřej Vicena.
Zpěvačka Naďa Urbánková, designér Michal Froněk anebo výtvarník Mark Ther – to jsou podle Ondřeje Viceny lidé s vizuálně zajímavými brýlemi na nose. Právě o devět let starší Ther, muž, jenž brýle „používá jako dokonalý doplněk osobnosti“, byl pro Vicenu jedním z inspiračních zdrojů. „Nosil velké kulaté brýle už v době, kdy to nebylo obvyklé. Hledal si pro sebe u optiků speciální obroučky podpultovky, které nechtěli prodávat. Díky němu se ale také ve své práci víc zabývám historií a také třeba brýlemi, které nosil Andy Warhol,“ konstatuje.
Brýle + blešák = Optiqa
Ondřej Vicena je rozkročený mezi konceptuální umění, které jej láká coby absolventa Ateliéru nových médií I na AVU, a produktový design. Tomu se jako doktorand věnuje na UMPRUM. Jeho dlouhodobý zájem o brýle, obroučky, jejich skla a historii výroby vyústil v založení vlastní designérské značky Optiqa, která kombinuje zálibu v brýlích jako předmětu a blešákové retro estetice. Do studia přišel ve vlastnoručně navržených obroučkách Okula OV3 se speciálním klipem proti slunci. Jejich styl vychází z padesátých let a koupit si je může každý, Vicena totiž už tři roky spolupracuje s firmou Okula Nýrsko jako podnikový designér. K této pozici mu dopomohla i náhoda: na exkurzi se do Okuly jel podívat zrovna v době, kdy společnost ukončila spolupráci s někdejším designérem, a tak se domluvila právě s Vicenou.
Praktický zájem o brýle jakožto doplněk osobnosti u sebe Ondřej Vicena pozoroval už na základní škole, kdy se pod vlivem článku o boybandu Lunetic vydal k optikovi s žádostí o žluté zabarvení skel svých vlastních brýlí. „Když jsem pak při výtvarce míchal barvy, musel jsem se na ně dívat bez brýlí. Tak žlutá ta skla byla,“ usmívá se. Dnes o technologii výroby brýlí občas přednáší studentům Ateliéru průmyslového designu, kteří také navrhli brýle prezentované ve speciální části výstavy Brejle a okuliare. Design brýlí v Československu. Ta je do konce května k vidění v pražské Galerii UM na náměstí Jana Palacha. „Lidi často brýle vnímají jako nutné zlo, přitom to může být skvělý doplněk, dobrá příležitost. Líbí se mi, jak úzce jsou spojené s osobností jejich nositele,“ říká.
Ve Vizitce Ondřej Vicena mluvil také o vlivu pedagogů, jež během svých studií v Plzni, Praze a Berlíně potkal, o radosti z koupě syntezátoru z 80. let, který mu prodal člen souboru dechové hudby, o francouzských údolích, kde se v zimě vyrábějí krásné zakázkové brýle, o síle barevných skel a také o divadelnických kořenech jeho rodiny. Zatímco dědeček František Vicena hrál například ve filmu Zítra vstanu a opařím se čajem, babička Naděžda Vicenová působila v pražském Divadle v Dlouhé.
V současné době pracuje Ondřej Vicena ne výstavním projektu pro GASK v Kutné Hoře. Pink brýle bude instalace napojená na osobnost Jana Amose Komenského, který hovořil o brýlích – mámení vyrobených z domněnek a zvyků.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Arnošt Lustig: Kůstka, dívka z Prahy. O silné touze přežít a dočkat se konce války za každou cenu
-
Otakar Brůna, Zdeněk Zábranský: Hra soudního rady Wendlera. Kostka a Adamíra převrací vzorce chování
-
Povídky z edice Život kolem nás. Prózy Mandlera, Dvořáka, Holuba, Pekárka, Trefulky a Mináče
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka