Brittenův Billy Budd. Národní divadlo uvádí operu o nevinnosti i potlačované sexualitě
Výhradně mužská opera Benjamina Brittena Billy Budd, která se odehrává na britské válečné lodi během napoleonských válek, má 18. ledna českou premiéru v Národním divadle v Praze.
K režii byl přizván Daniel Špinar, pod hudebním nastudováním je podepsán britský dirigent Christopher Ward. Tvůrčí tým tvoří scénografka Lucie Škandíková, kostýmní výtvarník Marek Cpin a choreograf Radim Vizváry. Na inscenaci se podílí také akrobatická skupina Losers Cirque Company.
Světová premiéra se v Londýně uskutečnila v roce 1951, opera měla čtyři dějství. Později byla revidována a upravena do dvojaktové verze. Pražské Národní divadlo se pro historicky první uvedení tohoto díla na našem území rozhodlo pro originální čtyřaktovou verzi.
Jsou tam tři hlavní postavy, které jsou až symbolické. Kapitán Vere je někdo jako Bůh, soudce, Billy Budd jako Ježíš a Claggart jako ďábel. Hudba je nádherná, takže se to dělá samo. Pro mě jako pro režiséra byl zásadní konflikt svědomí. Kromě toho, že je tam tedy jakási lovestory tří mužů, tak je to zásadní proto, že kapitán Vere vypráví o rozhodnutí, které ho ovlivnilo na celý život.
Daniel Špinar
Opera Billy Budd je příběhem pohledného, naivního a důvěřivého chlapce, který se stane předmětem nenávisti sadistického manipulátora, zbrojmistra Claggarta. Ten Billyho falešně obviní z podněcování ke vzpouře. Chlapec svého trýznitele neúmyslně zabije a je odsouzen k smrti. Kapitán Vere stojí před mučivým rozhodnutím: udělit milost nevinnému, nebo dodržet válečný zákon. Tragédii nezabrání a vzpomínka na toto fatální selhání ho bude pronásledovat po celý život. V titulní roli Billy ho Budda se představí americký barytonista Christopher Bolduc.
Když jsem studoval ještě na střední škole, seznámil jsem se s mnoha operami a tehdy - ačkoliv jsem nepocházel z hudební rodiny - se rozvinul můj velmi niterný vztah právě k opeře Billy Budd. S tím dílem mne tehdy seznámil můj učitel hudby. Řekl mi: Toto je dílo, které budeš milovat. A tak se také stalo. Na Billym Buddovi mne zaujalo samotné drama ústředního hrdiny i to, že se tu vykytuje komplikovaný vztah tří klíčových mužů, kteří nejsou výhradně kladní, ani výhradně záporní. Je to taková směs různorodých vlastností, a to je jedna z věcí, která mne na tomto díle přitahuje.
Christopher Bolduc
V roli Kapitána Verea se představí tenorista Štefan Margita. „Učím se to rok. Když jsem loni v únoru otevřel klavírní výtah, řekl jsem si, že je nejvyšší čas se to začít učit. Tu roli si člověk musí prostě nazpívat. Mám tam několik árií. A když už je člověk utahaný, tak má ještě závěrečnou árii, u které musí navíc hezky umřít. Říkal jsem, že když tohle přežiju, dám si cenu za to, že jsem to přežil, vydržel,“ říká Štefan Margita.
V roli Claggarta v Národním divadle poprvé vystoupí jihoafrický basbarytonista Gidon Saks.
V této opeře jsou postavy, které v sobě mísí kladné i záporné vlastnosti. Myslím si, že toto dílo je nutno vnímat v kontextu doby jeho vzniku, kdy homosexualita byla jednou z věcí, které byly potlačovány. A s trochou nadsázky by se dalo říci, že v té době to měly společensky horší snad jen lesbické ženy afro-amerického původu. Nicméně, co se Claggarta týče, je to postava, která se velmi výrazně charakterizuje prostřednictvím své vášně, svého chtíče, ale jakmile poprvé uvidí Billyho Budda, poprvé si uvědomí něco, co přesahuje rozměr těchto věcí - poprvé totiž pocítí lásku. Ale vzhledem k tomu, že nemá žádné zkušenosti, ví, že prožití této lásky by znamenalo prokletí, takže se postará o to, aby objekt jeho lásky - Billy Budd - zemřel.
Gidon Saks
Řídit českou premiéru opery bude v pražském Národním divadle Christopher Ward.
Myslím si, že se jedná o velmi dlouhé, obsáhlé a také komplexní dílo, což jej činí velmi náročným, a to nejen z pohledu sólových i sborových pěveckých partů, ale i z pohledu orchestru. Myslím si, že příběh jako takový je plný protikladů - na jedné straně Claggart, na straně druhé Kapitán Vere… A to samé bychom mohli říci o samotné partituře, která má v sobě řadu kontrastů. Britten sám velmi zkušeným dirigentem, ale v této partituře nám zanechal řadu nástrah. Náročnost jednotlivých pasáží je opravdu obrovská, ale zároveň nesmíme zapomínat na krásu samotného příběhu.
Christopher Ward
