Božena Němcová: Cestou z pouti. Lucie Schneiderová v klasické povídce výjimečné spisovatelky

Klasická povídka Cestou z pouti, vydaná v rámci Vybraných spisů v roce 1892, je útržkem z rozsáhlého románu, který nebyl za života Boženy Němcové otištěn. Je to příběh Verunky Blaženovic, mladé dívky putující od své pražské tety zpět domů na venkov. Verunka se při cestě z Prahy pustí za špatným vozkou a zabloudí. Se strachem a úzkostí se tedy vydává na cestu českým venkovem. V průběhu svého bloudění potká několik postav, které jí ukážou, kudy vede její cesta domů. Některá z těchto setkání jsou příjemná a přátelská, jiná zase nepříjemná. Venkovská krajina malebně vykreslená díky autorčině próze vytváří Verunčině putování pestré kulisy.

Je to příběh plný pohostinnosti, lidskosti, nečekaných setkaní, ale i příběh o zalíbení, lásce a povinnostech, které někdy mohou vstoupit lásce do cesty. Autorka nás zve nejen na hledání Verunčiny cesty domů, ale také na putování českým venkovem, který byl spisovatelce tak blízký. Co zajímavého se člověku může přihodit, když špatně odbočí, vše nevyjde tak, jak mělo, a vítr osudu ho zavlaje na nečekaná místa?

Božena Němcová, spisovatelka a zakladatelka novodobé české literatury, byla ženou vymykající se své době. Vynikala talentem pro vyprávění příběhů a citem pro detail. To se odráží v její próze prostoupené sentimentální estetikou popisující reálie českého venkova, která vzniká v období mezi romantismem a realismem.

Narodila se 4. února 1820 ve Vídni jako Barbora Novotná, nemanželské dítě Terezie Novotné. Ve stejném roce se její matka provdala za Johanna Pankela, který tak Barboru, nyní Barboru Panklovou, legitimizoval. Dětství strávila v Ratibořicích, kam se její rodiče odstěhovali za prací. V roce 1837 je provdána za komisaře finanční stráže Josefa Němce a mají spolu tři syny a dceru. Její manželství však není šťastné.

Čtěte také

O smyslu a významu literárního díla „naší paní“ Boženy Němcové

Kvůli manželově práci a jeho stykům s českými obrozenci se rodina musí často stěhovat a v roce 1842 se ocitá v Praze. Zde Božena Němcová potkává Václava Bolemíra Nebeského a Karla Jaromíra Erbena a pod jejich dohledem začíná psát česky a je otisknuta její první báseň Ženám českým.

I přes časté stěhování se spisovatelka angažuje a zapojuje do emancipace českého národa a žen v průběhu Národního obrození. Její doménou byly pohádky, povídky a próza. Nejznámějšími díly jsou Babička (vydána v roce 1855) a Divá Bára (1856). Tato díla se stala klasikou české literatury.

Nešťastné manželství, špatný zdravotní stav a chudoba na sklonku života zapříčinily, že autorka umírá 21. ledna 1862 v Praze ve věku pouhých 41 let. Zájem o její tvorbu přetrvával i v průběhu 20. století, kdy se stala předmětem zájmu básníků české avantgardy, jako byl Vítězslav Nezval nebo Jaroslav Seifert.