Boualem Sansal: Němcova vesnice aneb Deník bratří Schillerových. Příběh viny a vykoupení

Řekněme rovnou, že Němcova vesnice je skvěle napsaným silným, emotivním románem inspirovaným (podle slov autora) skutečným osudem. Malrich a Rašel, dva bratři, dva alžírští kluci vyrůstající na pařížském předměstí v islámské komunitě, dva vypravěči příběhu, o který nestáli. Starší Rašel má univerzitní vzdělání, dům, spokojené manželství a dobrou práci. Mladší Malrich se protlouká, jak umí. S partou kamarádů vnímá sílící vliv islamismu a pozoruje blízký svět bez zbytečných iluzí. Všechno se změní ve chvíli, kdy vesnici, kde v Alžírsku žijí jejich rodiče a kde se oba chlapci narodili, přepadnou islamisti z GIA. Otec s matkou útok nepřežijí.

Když Rašel navštíví jejich hroby, zjišťuje, že něco není v pořádku. A od té doby už nic v jeho životě v pořádku nikdy nebude. Rašel se dovídá, že jeho otec, vážený alžírský občan, byl německým válečným zločincem, a vydává se proti proudu času otcova života, aby poznal, pochopil a taky aby jeho příběh uzavřel. Vše, co objeví, vše, co prožije, všechny své myšlenky Rašel zapisuje do deníku. Stejně jako později jeho mladší bratr. Iniciační putování reálné i mentální oba bratry změní. Každého jinak a každého v řádu věcí.

Jsou děti odpovědné za činy svých otců?

Boualem Sansal klade čtenáři zásadní otázku – jsou děti odpovědné za činy svých otců? A nabízí ve dvou příbězích dvě odpovědi. Snáší navíc důkazy cykličnosti historie, neboť nacismus a islamismus podle Sansala vyrůstají z obdobných kořenů. Je tedy nutno znovu a znovu připomínat temné hodiny lidstva, říká Sansal.

Kniha vyšla v roce 2008 v pařížském nakladatelství Gallimard a hned po vydání se stala událostí roku a získala několik literárních cen. Setkala se však také s označením kontroverzní, problematické období francouzské a alžírské historie je ve Francii stále ožehavým tématem.

Čeština byla v roce 2012 šestnáctým jazykem, do kterého byl román přeložen. Nakladatelství Pistorius & Olšanská svěřilo ten úkol Kateřině Vinšové a nutno říct, že šlo o požehnané spojení. Kniha je krásná a překlad výborný. Kateřina Vinšová přitom neměla lehký úkol. Příběh se přelévá z Francie do Německa, Alžírska, Egypta.

Čtěte také

Současná italská próza zdůrazňuje lokálnost, uvažuje překladatelka a literární publicistka Alice Flemrová

Překladatelka nejenom našla klíč pro přepis arabských jmen a názvů, ale hlavně musela dodržet dvě rozdílné jazykové úrovně deníkových zápisů dvou rozdílných autorů. Zatímco jazyk staršího Rašela je kultivovaným projevem vzdělaného muže schopného hluboké reflexe, Malrich je především obdařen přirozenou inteligencí nepodporovanou institucionálním vzděláním, neumí dobře ani arabsky ani francouzsky. Kulturně rozbíhavé dílo by se horším překladem nejspíš rozpadlo, ale Kateřina Vinšová odvedla dobrou práci.

Četba byla nepochybně výzvou i pro herce. Z deníkových záznamů Malricha nám bude číst Šimon Krupa, hlas Rašelovi propůjčil Jiří Miroslav Valůšek a dvojici mužů doplňuje Magdalena Holcová.

Boualem Sansal se narodil roku 1949, vyrůstal v dělnické čtvrti Belcour na předměstí Alžíru, vystudoval ekonomii a jako inženýr působil ve výzkumu i na univerzitě, jistou dobu zastával dokonce vysoké postavení na ministerstvu průmyslu, ale z této funkce byl nakonec z politických důvodů odvolán. Alžírsko nikdy neopustil, přestože jeho knihy jsou tam zakázány. Českou republiku považuje Sansal za svou druhou vlast, do jisté míry ovládá i češtinu, neboť jeho první žena je Češka a dvě dcery z tohoto manželství žijí v Praze.

Psáno pro Týdeník Rozhlas.