Bornův Oněgin byl Rusák je výjimečnou událostí sezony
Nepřehlédnutelná inscenace Jana Borny Oněgin byl Rusák vznikla v Divadle v Dlouhé podle stejnojmenné prózy Ireny Douskové. Příběh gymnazistky Helenky Součkové sice navazuje na starší úspěšný román a inscenaci Hrdý Budžes, co do jevištního zpracování však nemá s příbramským počinem, založeným na epickém divadle, pranic společného. Zato se řadí do rodiny písničkových inscenací Divadla v Dlouhé po bok Malé vánoční povídky, a to nejen žánrem, ale i diváckou přitažlivostí.
Příběh sleduje nejen rok maturantky Heleny Součkové a jejích spolužáků, podává mrazivý obraz Prahy osmdesátých let od liduprázdného Karlova mostu přes neprůstřelnost byrokracie až po nesmyslnost vojenských přehlídek, monumentálních prvomájových oslav a nekonečných projevů politiků... Nabitý večer je zkomponován z nespočetného množství krátkých výstupů s obrovským množstvím postav. Výsledkem je klipovité, velkorysé plátno, jehož jediným úskalím je přílišná roztříštěnost a u některých výstupů nepříliš jasná pointa.
Působivý výsledek je založen na souhře a mozaikovité struktuře. Žádná postava si tedy výrazně neuzurpuje pozornost diváků. Logickým svorníkem je ovšem postava Helenky, která je spíše outsiderkou, udivenou glosující pozorovatelkou. Helenka Lenky Veliké je nenápadná, události kolem sebe nechává přirozeně plynout. Její kamarádku Jůlii hraje možná trochu příliš infantilně Ivana Lokajová. Z celé plejády postav vzpomeňme rebela a básníka lennonovského vzezření Pavla Havlíčka (Jan Vondráček), křečovitého ředitele gymnázia (Miroslav Hanuš), komisní soudružku profesorku Krulerovou (Marie Turková).
Inscenace je protkaná "pamětnickými" písničkami, které interpretuje již tradičně (a opět obdivuhodně přesvědčivě) domácí původně činoherní a loutkářský soubor. Milan Potoček vybral a nastudoval hity různých žánrů v široké škále Kryl - Mišík - Pražský výběr. Opět suverénní je výkon Kateřiny Jirčíkové (píseň Panenství), příjemným objevem pak Klára Oltová imitující ztřeštěnou zpěvačku Janu Kratochvílovou se skladbou V stínu kapradiny. Obdivuhodný je precizní výkon Martina Matejky v krkolomné písni Ivana Mládka Zkratky.
K výsledku bezpochyby přispívá výprava Jaroslava Milfajta. Na pozadí panoramatu Prahy se na jevišti za pomocí systému dvou točen objevují potřebné náznaky interiérů. Pamětníky jistě pobaví detailně promyšlené retro kostýmy a rekvizity začínající stále vyráběnou oplatkou Mila, pokračující přes obrovské brýle vybavené řetízkem na krk, oblíbené trvalé, pantoflíčky s labutěnkou až k netopýřím rukávům a šaty z kašmírových šátků.
Režisér Borna, který dosud v Dlouhé vytvářel kratší a kompaktnější inscenace, se nyní pustil na tenký led velkorysého plátna. Výsledkem je technicky i personálně velmi náročný opus, který však soubor se ctí zvládl a přináší tak divákům vkusnou a inteligentní zábavu. Ale pozor, i ve chvílích třeskutého smíchu leckdy vzpomínka na tehdejší absurditu zamrazí v zádech.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
