Bong Joon-ho, režisér filmu Parazit: Chtěl bych být pokračovatelem Hitchcocka

Z filmu Parazit, režie Bong Joon-ho
Z filmu Parazit, režie Bong Joon-ho

Parazit, vítězný film z festivalu v Cannes, je černá komedie o chudé rodině, která se vetře do milionářského sídla. Režisér v rozhovoru mluví o sociálních tématech filmu, ale také o spolupráci s Netflixem a střetu s Harveym Weinsteinem.

Korejský režisér Bong Joon-ho (Pon Džun-ho) natočil Parazita jako svůj sedmý celovečerní film. Režisér je známý pro svůj ostrý, sociálně kritický humor a originální žánrové kombinace. Například novodobá klasika Pečeť vraha (Vzpomínky na vraha) z roku 2003 odhaluje pátrání po slavném sériovém vrahovi, který nebyl až do nedávna dopaden, a satiricky a s kritickým vhledem líčí tehdejší autoritářské období. Filmy Matka, Ledová archa nebo Mutant vycházejí z žánrů katastrofického filmu, intimního dramatu nebo sci-fi, ale významně a nápaditě je přetvářejí. Snímek Okja pak líčí dobrodružství venkovského děvčátka jménem Mija, která se snaží zachránit své geneticky vyrobené a vychované „superprasátko” před ziskuchtivou korporací.

V rozhovoru k filmu Parazit, natočeném letos v Cannes, se dozvíte nejenom o hlavních tématech filmu, ale také o spolupráci s Netflixem na Okje anebo o problémech s Harveym Weinsteinem… Celé interview si můžete poslechnout v záznamu z pořadu Reflexe. Část vám nabízíme i v přepisu.

Proč jste začal pracovat na tomto filmu? Četl jste nějaký článek v novinách o rodině, která infiltruje život bohatých lidí?

Pamatuji si jen matně, jak jsem o námětu na Parazita mluvil v roce 2013, ale žádný přesný moment nápadu, od kterého se film odvinul, si nepamatuji. Takhle to mám většinou. Přirovnal bych to ke skvrně na kalhotách. Něco vám ušpiní na oblečení, vy to nezaznamenáte a jdete domů, kde si skvrny všimnete. Nedá vám to pokoj, ale vy si nepamatujete, kdy přesně se to stalo. Hodně se mě na to lidé ptají, takže o tom přemýšlím. V roce 2013 jsem pracoval na postprodukci film Snowpiercer – Ledová archa, který je taky o sociálních nerovnostech a sociální mobilitě, o chudých a bohatých, i když je to sci-fi, která se odehrává ve vlaku. Takže jsem se podobnými náměty už zaobíral, a to asi bude počátek celé myšlenky.

Myslíte si, že černý humor nám pomáhá v tom, abychom formulovali téma sociální nerovnosti?

Samozřejmě jsou filmy, které jsou po celou svoji stopáž zcela vážné a zabývají se sociálními tématy a jsou nositeli silných sdělení a politických myšlenek. Já je plně respektuji, jen osobně nejsem schopný něco takového natočit. Považuju se za žánrového režiséra. Někdy se řídím žánrovými konvencemi, někdy je rozbíjím, někdy je různým způsobem přetvářím. Bez žánrů – bez radosti a vzrušení z práce s nimi – ale nedokážu natáčet. Zaprvé tedy nesmírně opravdu oceňuju energii a vitalitu, která tryská z žánrů. A také mám rád, když publikum odchází z kina domů a pomalu se v něm rozleží sociální komentář a satira, je to něco jako něco tělesného, čeho si teprve začnete pomalu všímat. O takových reakcích publika jako režisér sním.

Začínáte svoje filmy vytvářet od nějaké konkrétní myšlenky a společenského komentáře, ke kterému byste mířil?

Omezím svoji odpověď na Parazita, ale myslím, že se jednotlivé fáze nedají oddělit. Od samotného začátku to byl příběh o chudých a bohatých, a to je nesmírně politické téma. I drama muže na opuštěném ostrově v sobě bude obsahovat politická a společenská vyjádření. Čím hlouběji se budeme dívat do člověka, tím víc se dozvíme o politickém, sociálním a historické kontextu, ve kterém žije.

Režisér Bong Joon-ho se Zlatou palmou v Cannes

Bizarně působící záchod, který je v bytě chudé rodiny umístěný až skoro pod stropem, to je korejská realita?

Ano, musí být kvůli tlaku vody postaven specifickým způsobem. Byt je položen velmi nízko, a proto je záchod umístěn relativně vysoko. Lidé si z toho často dělají legraci na internetu, postují fotky a nazývají to „oltář výkalů“.

Ve vašem filmu jsou možná bohatí dobří, protože si to mohou dovolit, a chudí jsou špatní, protože nemají na výběr. Myslíte si, že taková je realita?

Obecně se dá říct, že všechny postavy v tomto filmu se nachází v šedé zóně. Jsou dobří i špatní. Nechtěl jsem bohaté lidi zobrazovat jako konvenční chamtivé a zlomyslné záporáky. I ta chudá rodina se samozřejmě chová špatně, jsou to v podstatě podvodníci. Ale na konci jsou za to, co udělali, potrestáni. Teď prozrazuji, co se ve filmu stane: přijdou o nejmladší dceru a otec sám sebe potrestá tím, že se zavře v podzemí jako do vězení.

Když se bavíme o společenských rozdílech, nevyhnutelně musí přijít na přetřes sociální mobilita. Jaký pohled na to máte vy jako filmař? Já mám občas pocit, že žijeme v jakémsi dystopickém režimu, kde sociální mobilita neexistuje.

To je velmi důležitá poznámka. Nikdo nemůže popřít, že mezi chudými a bohatými zeje propast, která vyvolává strach. Děsivější je ale pocit, že se to nijak nezlepší. Sám mám děti a obávám se, že ani za generace mého syna se to nijak nezlepší. Smutek měla být poslední emoce, kterou jsem chtěl u diváků filmem vyvolat. Nepovažuji se za pesimistu, chci si uchovávat naději, ale je to dost těžké. Na závěr zůstane jen záblesk naděje...

Z filmu Parazit, režie Bong Joon-ho

Po filmech Snowpiercer / Ledová archa a Okja jste mohl jet natáčet do USA. Proč jste to neudělal?

Už ve filmu Snowpiercer / Ledová archa jsem se zabýval problematikou třídního boje mezi bohatými a chudými. Tentokrát jsem chtěl zobrazit podobnou problematiku, ale s prvky, které se mě více osobně dotýkaly a jsou specifické pro Koreu, jako je ten pro Koreu typický prostor polosuterénu. Chtěl jsem film obohatit o malé detaily z korejské kultury.

Odradila vás od cesty do Hollywoodu vaše spolupráce s Harveym Weinsteinem na filmu Snowpiercer?

S Harveym Weinsteinem jsem vlastně nemusel vůbec nic řešit, dokud nebyl film dokončen. Spolupracoval jsem se CJ Entertainment, kteří také měli na starosti distribuci filmu Parazit. Weinstein se k tomu dostal, až když jsme řešili americkou distribuci. A upřímně jsme si úplně nesedli. Vždy mi záleží na tom, abych měl u střihu poslední slovo, ale Weinstein si chtěl film sestříhat podle sebe. Nakonec se mi povedlo mít ve střižně poslední slovo, takže to dobře dopadlo. Ale Weinstein asi zamýšlel omezené uvedení filmu Snowpiercer v amerických kinech jako trest. Mně to bylo celkem jedno.

Jak se na celou tu zkušenost s Harveym Weinsteinem díváte zpětně, zvlášť potom, co se s ním stalo?

Po tom všem, co se stalo, jsem pyšný, že jsem byl schopen si před ním uchránit právo na poslední slovo ve střižně. Co se týče hnutí #metoo a filmů, jsou to dvě naprosto odlišné věci, takže nemám potřebu to komentovat.

Ve střižně se také odehrála zajímavá věc. Vzpomínáte si na ten záběr, kde bláznivý voják drží velkou rybu? Těsně předtím, než dojde k explozi? Weinstein to chtěl vystřihnout, stejně jako spoustu dalších záběrů. Říkal: „K čemu je tam ta ryba? Diváci to nepochopí.“ Tehdy jsem mu pěkně zalhal. „Harvey, můj otec byl rybář, je to osobní záležitost.“ A Harvey najednou otočil. „Aha, když se to týká rodiny, tak tam ten záběr můžeš nechat. Hej, střihači, prosím nevystřihuj tu rybu. Ta ryba musí ve filmu zůstat.“ Zachoval se skvěle.

Jak vnímáte streaming v opozici k promítání filmů v kině? Váš předchozí film se vysílal na Netflixu. Vrátil byste se zase ke spolupráci s Netflixem?

Samotný kreativní proces probíhal skvěle, protože Netflix mi dal 100% tvůrčí volnost a od začátku jsem měl jistotu, že budu rozhodovat o střihu. Celý průběh vzniku filmu byl úžasný, problémy nastaly, až když jsme probírali jeho uvedení. Věděl jsem samozřejmě od začátku, že spolupracuji se streamovací televizí, ale i přesto jsem chtěl, aby to šlo do kin. Mohli jsme film uvést ve 150 kinech v Koreji, ale já jsem chtěl více. Nicméně Netflix byl ve svých principech dost neoblomný. I když to nadále bude streamovací platforma, tak doufám, že se otevře i uvádění v kinech, zvlášť u snímků, na jejichž vzniku se sama podílí. Snad změní úhel pohledu. Všichni filmoví tvůrci podle mě chtějí, aby jejich film šel do kin. Ne proto, aby se promítal před stovkami diváků, nebo na obrovské plátno, ale proto, že pouze v kině nemůže divák zmáčknout tlačítko stop. Na jiných platformách může divák vždy zmáčknout pauzu, ale v kině jsou diváci svým způsobem donuceni zhlédnout film tak, jak to režisér zamýšlel. Původní délka, rytmus a tempo filmu zůstávají zachovány.

Z filmu Parazit, režie Bong Joon-ho

Je nějaký žánr, který byste si ještě rád vyzkoušel? Vaše filmy byly katastrofické monster snímky i detektivky s komedií, možná jenom western se ve vašich filmech zatím neobjevil…

Vyzkoušel bych si jakýkoli žánr kromě muzikálu. Westerny jsou krásné, ale nejsem si jistý, jestli bych ho zvládl natočit. Žánr, který bych si teď nejraději vyzkoušel, je trosečnické drama. Opuštěný ostrov mě láká. Něco jako byl film Johna Boormana Peklo v Paficiku, kde hráli Toširó Mifune a Lee Marvin.

A co Hollywood? Studia zavádí novou strategii a najímají na natáčení trháků skutečně dobré režiséry. Zajímalo by vás natočit třeba Avengery nebo jiný superhrdinský film?

Respektuji i superhrdinské filmy, film Kapitán Amerika – Návrat prvního Avengera jsme si se synem opravdu užili, podle mě mají režiséři skvělý cit pro akci, tempo a rytmus, ale mám osobní problém s těmi elastickými oblečky superhrdinů. Ať už mužskými nebo ženskými. Znervózňuje mě to. Jestli ale někdo dokáže přijít se superhrdinou v hodně hranatém kostýmu, tak to bych možná zvládl.

Plakát k filmu Parazit, režie Bong Joon-ho

Čím se inspirujete při tvorbě vizuálního stylu?

Nejen u tohoto filmu, ale obecně mě hodně inspiruje korejský režisér Kim Ki-young. Považuji ho za svého mentora. U tohoto filmu jsem se inspiroval Kim ki-youngovým filmem Služebná  The Housemaid, tím původní filmem z roku 1960, ne remakem. I když jste třeba neviděli všechny jeho filmy, tak o tomto filmu jste museli slyšet. Také se tam vyskytuje dvoupatrový dům se schodištěm, to mě hodně ovlivnilo. Dále mě ovlivnili kriminálky od Chabrola jako třeba Bestie musí zemřít. A když bych měl jít ještě dál, tak musím zmínit Hitchcocka. Kdybych byl označován za režiséra, který pokračuje v hitchcockovské linii a tradici, tak by mi to udělalo velkou radost.

Spustit audio

Související