Bolest přetrvává a cesta nekončí. Spisovatel Lubomír Vejražka dovršil trilogii věnovanou muklům a jejich rodinám
Blízcí politických vězňů, tedy rodiče, partnerky, děti a příbuzní, trpěli za minulého režimu stejně, a často i víc, než muklové samotní. Časté nucené stěhování, psychický teror, ponižování, šikana, výslechy či nemožnost studovat – to všechno bylo na denním pořádku. Z těchto skutečností vycházel Lubomír Vejražka při koncepci své volné knižní trilogie věnované této odnoži komunistických zločinů. Mluvil přitom s desítkami postižených.
Třetí počin série se jmenuje Bolest přetrvává a cesta nekončí – Nesmrtelný otisk v podvědomí národa. Autor v ní popisuje, jakými formami komunisté týrali své oběti a jak se zle a nesmyslně mstili i na jejich rodinných příslušnících. V knize současně polemizuje s těmi, jež svými názory minulý režim obhajují a tvrdí, že jsme ho vlastně sami legitimizovali. Prý kdybychom byli nespokojeni, bouřili bychom se. Vejražka si v knize vymyslel postavu Mlžilky. K té často mluví a vyvrací její tvrzení.
Publikace vznikala několik let a autor v ní často předpovídá události, jež se postupně dějí. Vlastně tak prorokoval i válku na Ukrajině. „Psal jsem o tom, co má Rusko za sebou, namátkou: východní Ukrajina, Krym, Podněstří, Gruzie… Upozornil jsem, že ta věc může jít dál, a pokud půjde, objeví se tu spousta lidí, kteří budou s Putinem souznít a spolupracovat. Že tu silně roste pátá kolona chystající se na pozice gubernátorů české kolonie, která bude součástí Velkoruska,“ obává se Vejražka.
Při psaní vycházel z rozhovorů s pamětníky, jejich partnery i potomky; v popisovaných příbězích ovšem mění jména i místopis. „Jedná se o citlivé životní okamžiky. Ti lidé se mi zpovídali skoro jako na psychoterapii s podmínkou, že jejich jména v knize nezazní. O tom, co všechno mi popisovali, totiž často nevěděla ani jejich rodina, a oni nechtěli, aby je kdokoliv rozpoznal,“ vysvětluje. Byla to daň, kterou musel zaplatit výměnou za upřímnost svých respondentů. „Dostal jsem z nich ty nejniternější záležitosti, které by jinak zůstaly nevyřčeny,“ hájí anonymitu svých spolupracovníků. V zájmu autenticity a pravdivosti knihy jejich podmínku splnil.
A kniha je to opravdu silná
Podle autorových slov je určena muklům a jejich blízkým, kteří si prošli neuvěřitelným peklem, ale především našemu českému prostoru. „Když se u nás budou tyto záležitosti zlehčovat, můžeme si tímto peklem projít znovu. Ztratíme totiž protilátky proti nakažení různými nebezpečnými –ismy,“ shrnuje Vejražka základní myšlenku svého „muklovského“ triptychu.
Související
-
Lubomír Vejražka: Nezhojené rány národa
Utrpení obětí komunistického režimu v padesátých a šedesátých letech minulého století přibližuje nová kniha Nezhojené rány národa. Její autor Lubomír Vejražka se na...
-
Nezanechat stopy. Chtěl jsem ukázat mladým, v čem jsme žili, říká Cezary Łazarewicz
Policajti ubili k smrti studenta, komunistické soudy za to odsoudily nevinné. Film režiséra Jana Matuszyńského Nezanechat stopy ukazuje zrůdnosti komunistického režimu.
-
Co by byl Werich bez svých žen? Kniha Terezy Brdečkové vyzdvihuje sílu jeho manželky, dcery a vnučky
Dotáhl by to Jan Werich tak daleko, kdyby se nemohl opřít o své zázemí? Tato otázka jistě napadne čtenáře knihy s názvem O Janě a Zdenkách kolem Jana Wericha.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
