Boleslav Navrátil: Cesta slepého koně. Půvabné příběhy z časů dětství a dospívání

8. říjen 2021

Cikánské housle, Domek jako Nebe, Dřevo v Klobučkách, Koza se zlatou hvězdou a Provaz oběšencův. To je pětice povídek ostravského publicisty a prozaika Boleslava Navrátila, pět krásným jazykem vyprávěných příběhů z knihy Cesta slepého koně. V půvabných textech, připomínajících poetikou psaní Oty Pavla, se autor vrací do svého dětství a dospívání. Poslouchejte on-line po dobu jednoho měsíce po odvysílání.

Účinkuje: Stanislav Šárský
Připravila: Eva Lenartová
Zvukový mistr: Marek Hoblík
Režie: Tomáš Soldán
Natočeno: v roce 2021

Letos osmdesátiletý Boleslav Navrátil, ostravská novinářská legenda, se narodil v Černčíně u Vyškova, ale jakmile se rozloučil s maturitní komisí, odjel do Ostravy, kde začal pracovat jako novinář. Po roce 1968 byl z politických důvodů propuštěn, azyl našel, stejně jako někteří další Ostravané s podobným osudem, v tehdejším Družstvu umělecké výroby Zlatník a k milované novinařině se mohl vrátit až v roce 1989. V polistopadové době spoluzakládal nezávislé noviny Moravskoslezský deník, jichž se také posléze stal šéfredaktorem, a listu zůstal věrný i po změně majitele; dodnes čteme jeho jméno pod řadou výborných článků.

Čtěte také

Boleslav Navrátil je chodec pozorovatel. Je jím dnes, a patrně jím byl vždy, pomalý pohyb krajinou jeho vnímavé duši vyhovuje. Pokud kus světa prochodíte, někde v srdci vám na oplátku zůstane zase jeho laskavá šlápota. Návdavkem se naučíte dívat, poslouchat a chápat. Svět, ve kterém Boleslav Navrátil rostl a zrál, byl poutníkům nakloněn. Nerušil je mobilními telefony, nevystrkoval na informační dálnice, točil se pomaleji. Svět, ve kterém Boleslav Navrátil rostl a zrál, byl strašný, prohnal se kolem něj fašismus, komunismus, srpnová okupace, totalita i gründerský kapitalismus.

Na záložce přebalu knihy Cesta slepého koně, která vinou okupace v roce 1968 vyšla s třicetiletým zpožděním, čteme slova editora: „V čase a věčnosti, která je v lidech a kolem nich, se tu a tam objeví někdo se zvláštním darem. Se schopností zjistit, že nedělní vítr nahoře v koruně kaštanu vane vesele.“ Takový je Boleslav Navrátil. Lidé kolem něj jsou trochu lepší, smutné příběhy krapet veselejší, modřiny méně bolí, kapce rosy se dostane zasloužené slávy a bezděčné gesto prozradí, co mělo zůstat skryto. Píše o tom, co zažil, koho potkal, co slyšel. A jeho psaní voní parfémem se špetkou  stesku a nostalgie po zmizelém dětství.

Povídky na Vltavě uvádíme v podání jiného mimořádného osmdesátníka, herce Stanislava Šárského.

Psáno pro Týdeník Rozhlas. 

Spustit audio