Bohuslav Martinů očima své manželky
Vzpomínky Charlotty Martinů na manžela Bohuslava vyšly u nás poprvé před více než třiceti lety; na jejich tehdejší podobě se však podepsaly některé cenzurní zásahy (nemohla tam např. být řeč o emigrantech) či autocenzura samotné autorky (mlčení o skladatelových vztazích k jiným ženám). Nynější verze knížky Můj život s Bohuslavem Martinů je tedy prvním necenzurovaným vydáním a doplňuje řadu mezer. Doplňky jsou zařazeny v textu i v poznámkách pod čarou.
Půvab vzpomínek, které vznikly poněkud neobvykle - vyprávění autorky zapsala Anna Marie Wurmová -, je v nestylizované prostotě a především ve vroucí lidské opravdovosti tónu, jímž autorka popisuje své zážitky a postřehy. Nenajdeme tu odborné hudební pasáže či rozbory tvorby Bohuslava Martinů, zato hodně o jeho osobnosti.
Paní Charlotta si ho hluboce vážila ("Až s Bohušem jsem začala chápat a uvědomovat si, co znamená tvořivá práce ducha"), ale píše jen o tom, kam až dosáhne. Upřímně vyznává, že jí jde o to, aby se podařilo "aspoň zčásti načrtnout podobiznu toho vytáhlého, modrookého, bezelstného, hodného a stále dobře naladěného mladého chlapce, jenž proslavil svou vlast, kterou hluboce miloval navzdory neblahým událostem a lidské malosti". Což se zdařilo: autorka zanechala cenné svědectví o společném životě s Bohuslavem Martinů a zároveň jímavý doklad o hloubce svého vztahu k němu. Knížku pečlivě edičně připravili a bohatým poznámkovým aparátem opatřili L. Sadílková a A. Březina.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka