Bohuslav Martinů: Musím teď udělat nějaký český verk!

1. říjen 2017
Bohuslav Martinů (cca 1942)

„Na nějakou symfonii jsem příliš klidný, vůbec musím teď udělat nějaký český verk, nic složitého!“

Těmito slovy Bohuslav Martinů informoval v roce 1918 svého přítele Stanislava Nováka o tom, na čem právě pracuje. V jeho hlavě se rodila kantáta pro velký orchestr s barytonovým sólem a sborem – dostala název Česká rhapsodie. Skladatel jejím prostřednictvím uvítal nově vzniklé Československo.Českost této skladby plyne především ze zhudebnění básně Čechy Jaroslava Vrchlického a z použití svatováclavského chorálu.

Takto očividné prvky naznačující český charakter, ale nenesou další skladby, do jejichž názvu dal skladatel přídavné jméno „český“ v různých tvarech. Úvodní díl takto pojaté Akademie představuje kromě zmíněné České rhapsodie i další skladby: Tři české tance pro klavír, Česká říkadla, cyklus sedmi českých tanců Borová, České hádanky a České madrigaly. Nabízí se tedy snaha pokusit se přijít na to, co motivovalo skladatele k těmto názvům, jak tato charakteristika ovlivnila hudební řeč a jaký vliv to mělo a má na posluchače.

Některá díla vznikala snadno, jiná naopak poměrně obtížně. Příkladem obou těchto situací jsou např. České madrigaly z roku 1939, jedno z vrcholných děl české sborové literatury.

Zpočátku se skladatel těžce potýkal s tím, jak starou madrigalovou techniku uchopit. Miloši Šafránkovi ještě o řadu let později – v roce 1957 – prozradil své pochybnosti:

„Stále mám dojem, že té struktuře jsme ještě na kloub nepřišli a že je nám to vlastně cizí, nevíme, jak se k tomu přiblížit. Ovšem analýzy o tom dělat můžeme, i když víme, jak to je děláno, ale sami to dělat nedovedeme, je to vlastně svět pro sebe.“

Zajímavé je, že už před první světovou válkou Martinů v Praze slyšel skupinu anglických madrigalových pěvců a byl jejich výkony fascinován. V srpnu roku 1941 prozradil v rozhovoru pro newyorskou rozhlasovou stanici W. A. B. C. podrobnosti: „Byl jsem okouzlen volností jejich polyfonie. Bylo to něco velmi odlišného od Bacha a pro mne úplně nové. Kromě toho jsem poznal na oněch madrigalech kvality, které mně připomněly českou lidovou hudbu.“

Je patrné, že českost hudby Bohuslava Martinů není něčím snadno definovatelným. Přesto je to právě hudba, co iniciuje úvahy a pátrání po povaze českosti a jejích zdrojích.