Bohumil Hrabal: Proluky. Kersko, jeho obyvatelé i Hrabalovy kočky jako rámec situace po okupaci v srpnu 1968
Tvorba spisovatele Bohumila Hrabala je neobyčejně silně ukotvená v jeho biografii. Jeho rodina, původ i životní zkušenost měly velký význam pro utváření jazyka, motivy a dějové prvky jeho próz. Nejinak je tomu v trilogii Svatby v domě, Vita nuova a Proluky, v níž vypravěčkou je autorova žena Eliška, zvaná Pipsi. Poslouchejte online po dobu osmi týdnů po odvysílání.
Román Proluky (Praha, Edice Petlice 1986; Toronto, 68 Publishers 1986; Praha, Československý spisovatel 1991), který je třetí částí trilogie, zaznamenává období od vydání autorovy první knižně uveřejněné povídkové sbírky Perličky na dně (1963) po počátek sedmdesátých let 20. století, kdy se Bohumil Hrabal spolu s mnoha jinými stává „spisovatelem v likvidaci“ a kdy také opouští libeňský byt v domě Na hrázi „věčnosti“.
Četby, rozhlasové hry a pohádky – nově prodlužujeme dobu poslechu na dvojnásobek. Poslouchejte co vás baví. Nabízíme dva měsíce na poslech i širší nabídku k výběru.
Děj se přenáší do Kerska i s jeho obyvateli a návštěvníky, do děje proniká i nová politická situace po okupaci „spojeneckými“ vojsky. Hrabal v této knize rovněž píše o Vladimíru Boudníkovi, Karlu Maryskovi a Egonu Bondym, připomínají se opět autorovi rodiče a strýc Pepin či spisovatelé Arnošt Lustig a Heinrich Böll, s nímž Bohumil Hrabal prožil 21. srpen 1968, tedy počátek sovětské okupace.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Zemřel spisovatel Vladimír Páral. Poslechněte si jeho vyprávění ve vltavských Osudech
-
František Hrubín: Srpnová neděle. Dva horké letní dny v malé jihočeské vsi
-
Marguerite Durasová: Milenec. Skandální příběh zakázané lásky zámožného Číňana a francouzské dívky
-
David Lynch, Kristine McKennová: Místo snění. Výběr z knihy o životě a díle geniálního režiséra
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
