Bílá čela věštců

7. září 2006

Zámožnější sedláci se v onom kraji promáčených niv u řeky, skal a hlubokých lesů na kopcích poznali jen podle toho, že museli víc pracovat. Starý pan Krupička s bekovkou do čela a s kosou na rameni zdolával od samého úsvitu strmé stráně, aby posekal své louky, s nůší chodil sklízet své sady a s volským spřežením oral svá kamenitá políčka. Malý traktůrek si pořídil teprve počátkem šedesátých let, když už mu táhlo na sedmdesát. Ať už kosil, oral nebo sklízel, pracoval ustáleným tempem jako stroj, pak se ale vždy na chvíli zastavil, nasál vzduch a obhlédl nebe. Bezpečně poznal, zda se blíží bouřka, dlouhý déšť nebo pouhá sprška. Na dlouho dopředu dovedl odhadnout sucho i záplavy.

Večer co večer pak točil a roznášel pivo ve své hospodě, kde na počest hostů odkládal bekovku a nasazoval si cosi mezi fezem a jarmulkou. Řeči se vedly převážně meteorologické, neboť politika za řeč nestála. Chalupník od Berounky, který si přivydělával jako převozník, vyprávěl, jak se toho dne chovala řeka, dřevaři přicházeli se svými lesními postřehy, traťmistr odvozoval prognózy z letitých poznatků o šíření ozvěny houkajících vlaků mezi skalami.

Tatínek mne bral jako děcko občas ke Krupičkům na malinovou limonádu. Přes den nosili vesničané kšiltovky, a když si je ve výčepu sundali, působila jejich mrtvolně bělavá čela nad opálenými tvářemi až necudně obnaženě. Vyzařovala z nich magie jasnozření.

K zajištění řádného průběhu přírodních cyklů živila pravěká společenství věštce a kouzelníky, kteří si v normálních letech upevňovali autoritu tím, že magickými rituály přivolávaly déšť (na počátku období dešťů) či návrat slunce (ve dnech slunovratu). Nesli rovněž odpovědnost za nečekané odchylky, a pokud včas nevarovali před větší pohromou, mohli být kvůli úbytku svých magických sil utopeni nebo rozčtvrceni. I proto se dá předpokládat, že přírodní dění sledovali s úzkostlivou pozorností a že v paměti pečlivě uchovávali také zkušenosti svých předchůdců. Štamgasti od Krupičků si věštili jen tak sami pro sebe, poprava jim nehrozila, přesto však věnovali přírodním dějům smrtelně vážnou pozornost.

Za pár let započala éra tranzistorových rádií a zakrátko i televize. Jako výrostek jsem jednou před výpravou do lesů zašel do hospody zeptat se na počasí. Za výčepem už nestál pan Krupička, ale jeho zeť.

"Nevím, čekám na zprávy," odvětil a ukázal na rádio.

Vyplašeni živelnými pohromami, rozhlížíme se, koho rozčtvrtit. Raději bychom měli častěji kouknout na nebe, nasát vzduch a zaposlouchat se do houkání vlaků. Asi už nepoznáme, co na nás živly chystají, k věštcům však budeme milosrdnější.

autor: Viktor Šlajchrt
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...