Berliozovy sny a vášně. Od úmrtí jednoho z nejoriginálnějších skladatelů uběhlo 150 let

Právě dnes uplynulo 150 let od smrti Hectora Berlioze, asi nejodvážnějšího skladatele své doby, kterému mnozí rádi říkají „revolucionář“. Navštívil také Prahu a ve svých Pamětech o tom má pozoruhodnou zprávu.

Jeho Fantastická symfonie byla ve své době zjevením, novým typem hudby, který se teprve rodil. Posluchačsky atraktivní je dodnes – pro znalce, ale i pro mladé gymnazisty. Existuje mnoho muzikologických studií, ale třeba také jedna studentská seminární práce, které vděčím za to, že mi připomněla výklad Leonarda Bernsteina, nepřímo určený americkým hippies. Ne náhodou symfonii zařadil do svého slavného cyklu koncertů pro děti, které pořádal v Carnegie Hall. Bernstein říká, že je to „první psychedelická symfonie v dějinách hudby“. A pro popis skladby používá příměr o mladém hudebníkovi „chorobně citlivé povahy a horečné představivosti“, který požil opium. V něčem je to samozřejmě Berliozův autoportrét, a také příběh jedné z jeho nešťastných lásek. Proto se o Fantastické mluví jako o první „programní symfonii“, milovaná bytost je tu proměněna do „idée fixe“, do hudebního tématu, procházejícímu celou skladbou.

Hector Berlioz (1803-1869)|foto: Profimedia

A jak dále říká Bernstein, první věta „Sny a vášně“ vykreslí zasněného romantického milovníka, dříve než jej zachvátí posedlost. Druhá věta „Na plese“ je opojná a zároveň elegantní. Rozsáhlá třetí věta je „Scéna na venkově“, nádherný a romantický výhled na hory a pastýře. Pak ale přichází ostrý střih, 4. věta „Pochod na popraviště“, až naturalistická snová scéna, ve které si hrdina vzpomene na svou milou krátce předtím, než mu useknou hlavu. A pak efektní a strašidelný „Sabat čarodějnic“, ve kterém zůstane z idée fixe jenom hořká parodie.

Leonard Bernstein svůj výklad Fantastické uzavřel poselstvím pro americké „květinové děti“ 60. let:

Přivoďte si halucinace drogami a skončíte senzačně: na vlastním pohřbu. Přijměte raději Berliozův nápad, že hudba je vše, co potřebujete k těm nejdivočejším vidinám, které vás zavedou do pekel a zpět. S drogami se vám to možná povede také, ale už se vám to nemusí povést zpátky.

Existuje mnoho slavných nahrávek symfonie, která byla na dlouho nejmodernější skladbou své doby a inspirovala celou následující epochu. Nejslavnější dirigent současnosti Daniel Barenboim jí měl velmi zažitou s Orchestrem d´Paris a pak ji nahrál i s Berlínskými filharmoniky. Tuto nahrávku můžeme poslouchat v Odpoledním koncertu ve výroční den 150 let od skladatelova úmrtí. Části z bohaté Berliozovy operní tvorby jsou připraveny pro sobotní Polední koncert a Berlioz je tématem také Operních Reflexí od 19 hodin. A k Berliozovi se nadále vracíme opakovaně, mimo jiné v přímých přenosech z Pražského jara i Smetanovy Litomyšle.