Během listopadu ’89 jsem fotil, jako když dýchám. Bylo to tak silné, že pak mi došla témata, říká olomoucký fotograf Petr Zatloukal
Nejprve se Petr Zatloukal profiloval jako rockový bubeník, chleba se sádlem si u něj v 80. letech dal i Vladimír Mišík. Vystudoval kybernetiku, jeho srdce si ale získala fotografie. Různé přístupy k subjektivní fotovýpovědi i dalším žánrům nasával ve skupině okolo Miloslava Stibora a na Institutu výtvarné fotografie. Aniž by to věděl, fotil tak, jak se tehdy fotilo v USA. O cestě za fotkou, na níž nakonec hrála důležitou roli právě Amerika, mluvil ve Vizitce s Alešem Spurným.
Jak to v listopadu revolučního roku 1989 vypadalo v Olomouci? Jednou z nejvýmluvnějších a nejznámějších reflexí té doby je fotografický cyklus Gaudeamus, který nafotil vystudovaný kybernetik, rocker a fotograf Petr Zatloukal. Jen pár měsíců před přelomovým datem dokončil coby dokumentarista studia na Institutu výtvarné fotografie cyklem Panoptikum ze zákulisí tanečních soutěží.
Silné vjemy má pan Zatloukal ovšem spojené i s tehdejším podzimem. „Měl jsem pocit, že fotím, jako když dýchám. Foťákem jsem protáhl padesát filmů. Moc jsem nechodil fotit na náměstí, ale soustředil jsem se na práci stávkového výboru Univerzity Palackého. Natáhl jsem si budík na čtvrtou ranní, ti lidé tam pracovali nonstop, když už nemohli, padli a na místě usnuli. Emoce tam tehdy byly opravdové a nasazení těch lidí stoprocentní,“ vzpomíná.
Místo agenta Coopera velká auta
Jakmile skončila stávka, začala Petrovi Zatloukalovi docházet témata. „Tehdy jsem se odklonil od dokumentu a fotil různá zátiší, která jsem nacházel třeba v domech.“ Pak se mu díky sérii Gaudeamus naskytla možnost vycestovat s revolučními fotkami do Ameriky.
„Odjížděl jsem tam pod dojmem seriálu Městečko Twin Peaks a očekával, že na mě vyskočí agent Cooper. Místo toho jsem tam našel o dvě čísla větší auta, než jsme měli u nás. Celý měsíc jsem lítal po vrakovišti a fotil masky aut, znamenaly pro mě symbol Ameriky. Masky mi někdy připomněly tváře jejich majitelů,“ říká. Fotografiím aut pak pečlivě hledal odpovídající rámy. Za oceánem vzniklý cyklus pojmenoval Tváře Ameriky I. „Tu kolekci mám dodnes. Když po mně někdo chce, abych mu fotku z tohoto cyklu prodal, musím pracně shánět nový rám.“
Petr Zatloukal působil a působí i jako vysokoškolský pedagog a kromě volné tvorby se věnuje také produktové fotografii. S Alešem Spurným mluvil detailně o lásce k hudbě, o hledání inspirace i o tom, proč pro něj – špičkového odborníka s titulem z kybernetiky – bylo důležité právě absolutorium fotografického institutu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Anna Beata Háblová: Víry. Románové podobenství o cestě k překonání strachu a ponížení
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Winterbergova poslední cesta. Železniční roadstory podle bestselleru Jaroslava Rudiše
-
Zmizela a Strýček z nebe. Šumavské povídky Karla Klostermanna
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
