Bedřich Fučík: Čtrnáctero zastavení. Mistrovsky napsané vzpomínkové medailony milovaných autorů

Literární kritik a esejista Bedřich Fučík (1900–1984) zastával před únorem 1948 významné posty v nakladatelské oblasti: mj. v letech 1929–39 působil jako ředitel nakladatelství Melantrich, 1939–43 byl šéfredaktorem nakl. J. R. Vilímek, v letech 1947–48 nakladatelství Vyšehrad: v letech 1949–50 tamtéž působil jako korektor. Roku 1951 byl z politických důvodů zatčen a odsouzen k 15 letům vězení (mj. spolu se Zdeňkem Kalistou a Janem Zahradníčkem), v roce 1960 byl amnestován a v roce 1967 rehabilitován.

Pozdní knihy vzpomínkových esejů Sedmero zastavení (samizdat 1977), Osmero zastavení (samizdat 1982, doplněno o jeden esej) a Čtrnáctero zastavení (samizdat 1984, dále rozšířeno o šest portrétů) nepsal ani tak literární badatel, jako spíše básník a psycholog, jenž každý portrét pojímá odlišným způsobem. Tematicky jsou jednotlivá zastavení výpovědí o osobních vztazích nejen mezi vzpomínajícím a tvůrci, ale především mezi nimi navzájem. Fučík píše s přímočarou pravdivostí i o jejich slabostech, v hloubi však odhaluje jejich osobní a uměleckou velikost.

První oficiální vydání souboru Čtrnáctero zastavení je z roku 1992 (Dílo Bedřicha Fučíka).