Beautiful Boy a jeho úmorná snaha o detox
Na hranici kýče. Film Felixe Van Groeningena Beautiful Boy je až nepříjemně přímočarým agitačním filmem o tom, že drogy jsou prostě špatné…
Vlámský režisér a scénárista Felix Van Groeningen (Přerušený kruh, Belgica) si jako námět pro svůj první anglicky mluvený film vybral autobiografické knihy otce a syna – Nica a Davida Sheffových. Oba ze svého úhlu pohledu popisují ve dvojici memoárů boj s drogovou závislostí. Nic, kterého ve filmu hraje Timothée Chalamet, z perspektivy osmnáctiletého chlapce propadajícího se do závislosti na drogách navzdory dobře situovanému rodinnému zázemí. David (Steve Carell) naopak vypráví příběh zoufalého otce, který se snaží Nica ze závislosti dostat a zachránit jeho slibně naplánovanou budoucnost.
Otec a syn na hraně totálního zmaru
Pokusy o úspěšné dokončení odvykací terapie se následně propadají do recidivy, a právě v důsledku Nicových snah o zdolání nebezpečného návyku sledujeme měnící se vztah otce a syna. Groeningen se výrazně soustředí především na reflexi vzrůstajícího rodinného konfliktu, který vyústí v naprostou ztrátu kontroly nad vlastním životem titulních postav. Boj se závislostí je ilustrován jako intenzivní zkušenost, kdy jedinec prožívá mnoho iracionálních situací a s každou další recidivou se propadá blíže totálnímu zmaru. Zásadním motivem celého snímku je ale především blízký vztah otce se synem a bezmezná rodičovská láska.
Snímek se bohužel hlavním dvěma postavám věnuje nevyrovnaně. Jako studie otce propadajícího zoufalství nefunguje, na to dává až příliš prostoru dějové linii syna a jeho konání. Jako reflexe propadu do drogové závislosti snímek naopak nezodpovídá zásadní otázky, například kde Nic na drogy shání peníze, v jaké společnosti se pohybuje nebo kde vlastně žije. Postavy pocházejí z prominentní společnosti americké vyšší střední třídy a jejich příběh se odehrává v prostředí fotogenických scenérií San Francisca, Los Angeles a New Yorku. Film se tak do značné míry vyhýbá stereotypním představám o narkomanovi, upadajícím do zmaru na okraji společnosti. Nabourávání předsudků o drogové závislosti jako jevu postihujícím především jedince z nižších společenských vrstev však ve filmu funguje jen do určité míry. Snaha tvůrců upozornit na fakt, že závislost si nevybírá z jakéhokoli prostředí pocházíte, kolik peněz máte nebo jakého jste dosáhl vzdělání, je úctyhodná, ale v několika momentech filmu vyvolává spíše lehké pousmání na místo kýženého dojetí a pohnutí s divákovým úsudkem na danou problematiku. Snímek si k tomu nahrává sám především nedostatečným objasněním příčiny Nicovy závislosti a jeho prezentace jako zhýčkaného mladého muže obklopeného všeobjímající rodinou péčí.
Kontraproduktivní vizuální pojetí
Kontraproduktivně pro příběh paradoxně působí i vizuální pojetí filmu, kdy kamera sleduje postavy v esteticky působivých sceneriích amerických velkoměst a přírody, mnohdy na hranici kýče. Značnou stylizovanost snímku dotváří rozmanitý soundtrack, sestavený výhradně z existující hudby známých interpretů. Použité songy jen utvrzují dojem, že divák místy sleduje uhlazený popový videoklip. Písně se ve filmu často podřizují emocionálnímu rozpoložení hlavních postav; a tak zaznívají balady od rockových ikon jako je John Lennon nebo Neil Young, přes alternativní hudbu islandské skupiny Sigur Rós až po grungeový hit Territorial Pissing od Nirvany.
Lady Bird. Nenápadný půvab zrání po 11. září
Greta Gerwig osvěžuje obnošenou zápletku filmů o dospívání a je velkým příslibem do budoucna.
Filmy s drogovou závislostí vždy poskytovaly vděčné herecké příležitosti mladým vycházejícím hvězdám, ať už to byl Leonardo DiCaprio ve filmu Rváčův deník (1995), Ewan McGreggor v Trainspottingu (1996) nebo Jared Leto v dramatu Requiem za sen (2000). Timothée Chalametovi se tak po průlomové roli v queer romanci Dej mi své jméno, za kterou byl v loňském roce nominován na Oscara pro nejlepšího herce, dostává další atraktivní role. Jako Nic dokonale zvládá přerod svého hrdiny od citlivého mladého kluka po labilního jedince závislého na pervitinu. Díky přesvědčivému ztvárnění mladého narkomana se bude Chalamet v následujících Zlatých glóbech ucházet o sošku pro nejlepšího herce ve vedlejší roli. Ze Steva Carella v roli ztrápeného a obětavého otce se zřejmě po filmech jako byl Hon na lišku (2014) a Sázka na nejistotu (2015) stává výsostně herec dramatických rolí. Postava Davida je ale oproti Nickovi převážně jednorozměrnou trpící postavou a Carell si tak ve značně repetitivních scénách musí vystačit s jednou hereckou polohou věčně zoufalého otce. I přes množství prolitých slz hlavními hrdiny zůstává Beautiful Boy až nepříjemně přímočarým agitačním filmem o tom, že drogy jsou prostě špatné – ať už na ně peníze máte nebo ne.
Beautiful Boy (USA, 2018)
Režie: Felix Van Groeningen
Scénář: Felix Van Groeningen, Luke Davies
Kamera: Ruben Impens
Hrají: Steve Carell, Timothée Chalamet, Maura Tierney, Amy Ryan ad.
120 min., distribuce: Aerofilms (premiéra: 03.01.2019)
Související
-
Zimní bratři a láska mezi kapkami vápna
Výrazný debut s nezaměnitelnou atmosférou dává málo klíčů k postavám i zodpovězených otázek.
-
Modlitba jako detox. Režisér Cédric Kahn o drogách, víře a filmu Modlitba
„Modlí se proto, aby přežili,“ říká o postavách svého nového snímku Modlitba francouzský režisér Cédric Kahn.
-
Dej mi své jméno a nic nebude jako dřív
Největším filmovým úspěchem Itálie za několik posledních let je snímek Dej mi své jméno, vyznamenaný více než sedmi desítkami různých cen.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.