Básníci jsou proroky dnešní doby, říká íránský antropolog Abolghasem Esmailpour

14. říjen 2018
Abolghasem Esmailpour

Jedním z významných hostů Festivalu spisovatelů Praha byl íránský antropolog Abolghasem Esmailpour. Představil na něm své básně i pohled na problematiku živého zla v současném světě. Mozaika vám s ním nyní nabízí rozhovor.

Čtěte takéAbyste mohli zabíjet, musíte se dobře dívat – stejně jako návštěvníci galerie, říká režisér Julian Hetzel

Jste aktivním akademikem a autorem řady odborných publikací o mýtech starověkých kultur. Zároveň se věnujete literatuře, vydal jste tři básnické sbírky: Každé zrnko písku (Each Grain of Sand), Vzhůru na třešňový strom (Up to a Cherry Tree) a Za řekou dne (Beyond the River of the Day). Jaká témata, myšlenky, pocity reflektujete ve své tvorbě?

Narodil jsem se na severu Íránu, u břehů Kaspického moře. Prvních dvacet let svého života jsem prožil uprostřed panenské přírody, mezi lesy a mořem. Už jako malý kluk jsem psal poezii, která zachycovala moje hluboké přírodní prožitky, a tak je tomu svým způsobem dodnes. Příroda je pro mě poezií, a poezie podstatou přírodního světa. Je třeba říct, že poezie v mé zemi má obecně silnou tradici. A teď nemluvím jen o skvělých lyrických básnících, jako je Rúmí nebo Omar Chajjám. V mé zemi je svým způsobem každý básníkem, protože my neděláme rozdíl mezi poezií a životem. Život je pro nás poezií. My poezii pouze nečteme, my jí žijeme.

O otroctví, holocaustu a zlu s Colsonem Whiteheadem

Colson Whitehead

V pondělí skončil 28. ročník Festivalu spisovatelů Praha. Jedním z jeho nejvýznamnějších hostů byl předloňský nositel Pulitzerovy ceny, americký prozaik a esejista Colson Whitehead, narozený roku 1969 v New Yorku.

Jako vědec a antropolog se celoživotně zabýváte mytologiemi starověkých, převážně blízkovýchodních kultur. Do jaké míry vstupují perské, syrské nebo mezopotámské mýty do vaší literární tvorby?

Mýty jsou pro každý národ, pro umění každého národa, zcela zásadní. Myslím si ale, že bychom naše životy neměli konstruovat na základě dávných mýtů, ale měli bychom vytvářet mýty vlastní, mýty reflektující moderní a současnou dobu. Poezie, literatura, obecně jakákoli umělecká tvorba, Vám dává možnost vytvářet nové světy. Nové imaginární bytosti a příběhy, které mohou v symbolické rovině pojmenovávat a reflektovat podobu současného světa, jeho stěžejní fenomény a témata. Síla mýtů spočívá v tom, že pracují se symboly, symbolickým narativem. A právě skrze symbol je možné ukázat na často nejednoznačný, skrytý význam věcí. A právě o to usiluji i ve své poezii.

Když mluvíte o novodobých nebo současných mýtech, vybavuje se mi rozhovor, ve kterém jste řekl, že nejsilnější mýtus dvacátého století vytvořil ve svém díle Franz Kafka, konkrétně jste mluvil o postavě Řehoře Samsy. V čem podle vás spočívá „síla“ této postavy? V čem je mýtická?

Čtěte takéSlovanský dřep jako symbol hrdých Východoevropanů. V MeetFactory vystavuje i provokativní Oleg Kulik

Ano, to jsem řekl. Franz Kafka skutečně ve svých dílech vytvářel novodobé mýty. A je jedno, jestli mluvíme o jeho Proměně, Americe nebo o Zámku. Kafka měl dar mluvit symbolickým jazykem, vytvářet symbolické postavy i symbolické narativy. Skrze ně vyjadřoval své jedinečné vidění světa. Postava Řehoře Samsy je unikátní v tom, že ukazuje transformaci člověka do jakési podivné zvířecí bytosti. Kdyby se jednalo o realistický charakter, nikdy by Kafkovo vyprávění nemělo tak silný dopad a nepůsobilo by na vnímání a představivost čtenáře tak mocně.

Pojďme se teď vrátit k vaší poezii. Jejími hlavními tématy jsou smrt, mizení, efemérnost bytí. Proč jsou pro vás tato témata tak podstatná? A jaký přístup k nim ve své tvorbě zaujímáte?


Smrt je stejně důležitá jako život. Pokud přijmete smrt jako přirozenou součást života, žije se vám mnohem snadněji, můžete se ze života mnohem víc radovat. Život a smrt jsou dvěma stranami téže mince. V tomto ohledu mě velmi inspiruje Omar Chajjám, který ve své poezii jasně ukazuje, jak pomíjivý a krátký je lidský život, jak blízká je smrt životu a naopak. Poezie obecně, a je jedno, ve které zemi vzniká, stojí na třech pilířích. Jsou jimi život, láska a smrt. Literatura v podstatě nemá jiná témata. Proto ani já se nemohu otázce smrti ve své tvorbě vyhnout.

Jsme rozpolcení. Všichni žijeme mezi tradicí a současností, říká čínský básník Jidi Majia

Jidi Majia na Festivalu spisovatelů, 2018

K prastarým kulturním tradicím a rituálům etnika Nuosu se ve své tvorbě celoživotně vrací čínský básník Jidi Majia. Přestože jeho umění vychází z magické staré Číny a poezie divokých Chladných hor v jihozápadním Sečuánu, jeho tvorba je univerzální a reflektuje život i problémy moderního člověka.

Byl jste hostem Festivalu spisovatelů, jehož hlavním tématem letos bylo „živé zlo“. Co považujete za největší zlo současného světa?

Zlo je všudypřítomné, v našich životech a společnostech působí stejně jako dobro. Jsou to dva základní principy bytí, principy života. Celá má kultura hluboce ovlivněná manicheismem stojí na protikladu těchto dvou sil, světla a temnoty, které spolu neustále bojují. Zlo hraje v našich každodenních životech velkou roli. A zdá se, že v soudobých, nejen blízkovýchodních společnostech, je ho mnoho. Proto je třeba klást si otázku, jak je možné s ním pracovat, jak mu čelit. Já jsem přesvědčen, že zlo je možné vymýtit prostřednictvím umění, literatury, poezie. Básníci jsou bezpochyby proroky dnešní doby. Žijeme v hrubě materialistickém světě, který je ovládán a poháněn ryze materiálními principy a hodnotami – jde tu o moc, peníze, sex, o uspokojování nejnižších lidských pudů a potřeb. My jako lidé ale potřebujeme mnohem víc. Stejně jako sytíme naše těla, potřebujeme sytit taky naše duše. A právě to můžeme a musíme dělat prostřednictvím umění a lásky, kterou investujeme nejen do tvorby, ale především do celého našeho života, do našich mezilidských vztahů. Protože jedině pokud milujeme, můžeme zlo porážet, můžeme nad ním vítězit.

Skutečně věříte tomu, že uměním a láskou je možné zlo definitivně, nadobro porazit?

Možná to zní příliš idealisticky, ale ano. Já jsem optimista. Láska a dobro jsou silnější než zlo. Věřte tomu.