Básněmi chtěla proměnit svůj osud

13. prosinec 2003

Když v roce 1584 přibyl na dvůr císaře Rudolfa II. proslulý renesanční učenec, alchymista, mág a nejspíš i špion anglické královny Alžběty I. John Dee, ocitla se v Praze spolu s jeho pobočníkem Edwardem Talbotem - známějším coby magister Kelly - i Talbotova tehdy dvouletá nevlastní dcera. Jmenovala se Alžběta Johanna Westonia, a přestože zemřela již osmadvacet let poté, díky své básnické tvorbě se výrazně zapsala do dějin latinské literatury vzniklé v Čechách. Pod názvem Proměny osudu přináší výbor jejích básní nakladatelství Atlantis v záslužné edici Thesaurus Absconditus, v níž vydává pozapomenuté a pro svou dobu příznačné literární památky.

Ze souborného vydání Westoniiných veršů, jež vyšlo v Praze roku 1610, vybral editor a překladatel Eduard Petrů především básně nejcharakterističtější - příležitostné "prosby, chvály a nářky". Jimi se Westonia, jedna z nejvzdělanějších a nejtalentovanějších žen své doby (kromě mateřštiny uměla i francouzsky, italsky, německy, česky a od čtrnácti let psala latinské verše) snažila dobýt zpět své původní společenské postavení a majetek. O obé totiž spolu se svou matkou přišla poté, kdy byl její otčím - spíše podvodník než alchymista, za něhož se vydával - uvězněn a kdy spáchal sebevraždu.

Proměny osudu

Kromě tohoto základního cíle prosvítá básněmi - publikovanými zrcadlově v latinském originálu a českém překladu - i další její funkce: Westonia jimi získávala a posléze upevňovala své postavení v pomyslné - nicméně vážené a významné - obci humanistických učenců. Jak tato virtuální komunita žila, utvářela se a proměňovala vzájemnou korespondencí svých členů a jaké místo v jejích komunikačních vazbách Westonia zaujímala, popsala v závěrečné studii svazku Lucie Štorchová. Doporučuji přečíst si její zajímavou a podnětnou studii dřív než verše. Bez pochopení toho, jakou roli plnila tvorba humanistů v jejich "komunikačních hrách", bychom nejspíš uměli ocenit pouze rétorickou obratnost Westonie, živoucí jádro jejích veršů i dramatický vztah jejího psaní k tomu, čím žila, by nám ale mohly uniknout pod fasádou dobových moralit a obrazů čerpaných z antické mytologie.

autor: Bronislav Pražan
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Sestru se mi nikdy nepodařilo dočíst. Citlivého člověka jsem poslechla až do konce.

Iva Jonášová, ředitelka Vývoje a výroby

citlivy_clovek.jpg

Citlivý člověk

Koupit

Nový román českého básníka, prozaika, překladatele a publicisty, ve kterém se prolínají groteskní a tragické prvky a který vypráví příběh ze žhavé současnosti. Jáchym Topol získal za tento titul Státní cenu za literaturu.