Barvy křičí, zrno zrní, tak to mám ve filmu rád. Jsem expresionista, říká kameraman Marek Jícha

25. květen 2022

Je emeritním předsedou fanklubu kapely Zuby nehty a miluje zrnitý obraz, který použil při natáčení klipu k písni Bílí ptáci. Ovlivnilo ho hnutí Dogma 95 a filmy Felliniho či Tarkovského. Své studenty na FAMU učí všímat si výtvarného umění a sám se angažuje ve filmové digitalizaci. Hostem Markéty Kaňkové byl kameraman a prezident Asociace českých kameramanů Marek Jícha.

Odborník na optiku, diplomat a taky herec s umírněnou mimikou. To všechno by v ideálním případě měl být kameraman, první divák režisérova počinu. „Režiséři od kameramanů očekávají cynickou kritiku. Když se kameramanovi něco nelíbí, když zjistí, že obraz nezapadá do stylu vypravování, má povinnost říct, že to vypadá strašně. Ovšem musí si taky dát pozor, aby to nebylo poznat na jeho mimice. Po každém záběru se totiž herci okamžitě ptají kameramana, jestli to bylo dobré,“ vysvětluje Marek Jícha.

Katedru kamery absolvoval na pražské FAMU. V minulosti tu působil jako vedoucí, dnes zde vyučuje řadu oborových předmětů. Základy filmové řeči z pohledu práce kameramana kombinuje s důrazem na výtvarné umění, které je v přemýšlení nad výslednou podobou kameramanské práce velmi podobné, vyučuje tu také digitální zpracování kinematografického obrazu. Právě digitalizace je pro Jíchu velké téma, které se prolínalo téměř celým rozhovorem.

Jícha, vítěz soutěže o nejzrnitější klip

Vztah k novým technologiím získal už jako absolvent gymnázia se zaměřením na výpočetní techniku, po maturitě uměl programovat ve dvou jazycích. S režisérem Tomášem Vorlem, s nímž točil například Kamenný most (1996), Cestu z města (2000) nebo Skřítka (2005), byli průkopníci práce s digitálním materiálem. Díky svým znalostem mohli jako první u nás vyzkoušet speciální americkou digitální kameru s kvalitou odpovídající 35mm filmu. Dnes se Marek Jícha aktivně zasazuje o digitalizaci filmů, na FAMU se angažuje ve velkém výzkumném projektu, který vytvořil mezinárodní certifikovanou metodiku digitalizace.

„Základní snahou kameramana je, aby obraz byl vidět. Od toho se odvíjí naše snaha toto pravidlo dodržet v rámci digitalizace. Digitalizací originálního negativu vzniká takzvaný digitálně restaurovaný autorizát, který je předmětem sporu s filmovými historiky. Myslí si, že autor je blázen, který si chce během digitalizace ve filmu vyměnit záběry a udělat ho hezčí, ale tak to není. Tato metoda kopíruje výtvarné restaurování, k práci je přizvaný restaurátor, který pracuje se expertní skupinou,“ vysvětluje Marek Jícha a zároveň dává příklad Žertu jako dobře zrestaurovaného filmu. Naopak nepovedly se Trnkovy Staré pověsti české, v maďarských laboratořích se nepodařilo zachytit původní modrou oblohu.

Čtěte také


Jícha o sobě mluví jako o kameramanovi ze staré expresionistické školy, kterou silně ovlivnila pohyblivá a detailní kamera tvůrců okolo hnutí Dogma 95. Natáčení z ruky a neustálý pohyb kamery je jeho oblíbeným způsobem snímání obrazu, točil tak například Cestu z města anebo snímek Collete Milana Cieslara. A zrnitý obraz je také doménou klipu ke slavné písni Bílí ptáci od Zubů nehtů, Jíchovy nejoblíbenější kapely. „Náš princip byl křiklavé barvy, pohyblivý obraz, vyjádření struktury filmu. Tehdy jsme soutěžili, kdo bude mít nejzrnitější klip, myslím, že jsme to s režisérem Václavem Kučerou vyhráli,“ usmívá se. Specifickým způsobem ostatně nedávno točil i dokument o performerovi, výtvarníkovi a hudebníkovi Petru Niklovi. Obraz snímal makro objektivem a také rybím okem. „Extrémními úhly pohledu jsme odvyprávěli klasický dokument, který je ale nakonec zvláštní něčím skrytým, nedořečeným,“ vysvětluje.

V rozhovoru došlo i na vztah mezi filmem a výtvarným uměním. Marek Jícha upozornil na gotickou deskovou malbu, která byla celoživotní inspirací režiséra Vojtěcha Jasného. „Je to plocha, formátem spíše na výšku, čili svatého dokáže posunout blíž k divákovi. Přesně to chtěli i autoři novovlnných filmů,“ říká. I Marek Jícha má ostatně jakožto rodák z Třeboně ke gotické malbě blízko, jeho oblíbeným autorem je Mistr třeboňského oltáře.

Spustit audio

Související