Barokní dílo na svahu Petřína. Vrtbovská zahrada nabízí klid i nádherné výhledy na Prahu
Zpěv exotických ptáků, vůně květin, zurčení vody v kruhovém bazénu nebo vyhlídky na historické památky v Praze. Vrtbovská zahrada na Malé Straně je klidným místem v centru rušného města.
Vystavuje sklo, módu i fotografie. Exponátem je ale i samotná novorenesanční budova UPM
Reliéfy s vyobrazením řemesel od Antonína Poppa a Bohuslava Schnircha, které zdobí oblouky oken na hlavním průčelí, napovídají, k čemu tato novorenesanční stavba na pražském Josefově slouží. Do budovy Uměleckoprůmyslového muzea v Praze postavené na konci 19. století podle návrhu Josefa Schulze se lidé chodí dívat na minulost i současnost uměleckého řemesla, užitého umění a designu. Současně ale obdivují také budovu samotnou, především bohatou výzdobu interiérů.
Původně tady byla vinice. Místo ní si ale nejvyšší purkrabí Pražského hradu Jan Josef hrabě z Vrtby nechal v první polovině 18. století vybudovat terasovou barokní zahradu. Její architektonické řešení navrhl František Maxmilián Kaňka. O výzdobu se postarali malíř Václav Vavřinec Reiner a sochař Matyáš Bernard Braun.
Prohlídku Vrtbovské zahrady na Malé Straně v Praze začínáme v její spodní části, v sala terreně, kterou zdobí díla Václava Vavřince Reinera a Matyáše Bernarda Brauna. Zrcadlem pro sala terrenu je voliéra na druhé straně parteru. „Máme tady nejenom exotické ptáky, ale jak můžeme slyšet, jsou tu také třeba hrdličky,“ říká správce Vrtbovské zahrady Osman Ouahdjina.
Po prohlídce parteru stoupáme po schodišti do další části zahrady. „Pokud vystoupáme po dvouramenném schodišti nad parter, ukáže se nám v parteru ornament zahrady, který tvoří buxusy. Mezi buxusy jsou květinové záhony. Na jaře sázíme tulipány ve čtyřech až pěti barevných kombinacích, později sázíme begonie, většinou ve dvou až třech barevných mutacích. Když vystoupáme o trochu výš, ocitneme se v relaxační části. Vidíme tady arkády z habrů s lavičkami, na kterých lze spočinout a vychutnat si krásu zahrady a její ticho, akorát se zurčením vody a se zpěvem ptáčků z voliéry,“ popisuje můj průvodce střední část zahrady, která ukrývá také jedno malé zákoutí. „Nacházíme se v zákoutí Hesperidek. V zahradě Hesperidek původně rostla zlatá jablka. Tady měly zlatá jablka evokovat citrusy, ale protože se jim nedařilo, nahradily se okrasnými jablůňkami,“ vysvětluje Osman Ouahdjina. Pokud se odtud z podřepu podíváte skrze arkády z habrů, naskytne se vám zajímavý průhled na malostranský chrám sv. Mikuláše.
Ze zákoutí Hesperidek se vracíme doprostřed střední části zahrady. „Nacházíme se pod ochozem s dvouramenným schodištěm. Nad námi jsou kamenné vázy s reliéfy a sochy antických božstev od Matyáše Bernarda Brauna. Nyní tady už jsou jenom kopie, protože originály byly poškozeny,“ objasňuje můj průvodce.
Po vystoupání do horní části zahrady se vydáváme dál, ke glorietu, abychom se mohli podívat na vyhlídku na jeho vrcholu. „Tohle je třešnička na dortu zahrady. Odtud máme nejenom krásný výhled na zahradu, ale také na Pražský hrad, chrám sv. Mikuláše nebo Pražské Jezulátko. Vidíme zkrátka na Malou Stranu a potažmo na celou Prahu,“ dodává Osman Ouahdjina.
Praktické informace
Otevírací doba: od dubna do října, a to denně od 10.00 do 19.00 hodin
Vstupné: 80 Kč, snížené pak 60 Kč nebo 70 Kč
Cesta: Tramvají číslo 12, 15, 20, 22 nebo 23 do stanice Hellichova. Zahrada je přístupná z ulice Karmelitská, stačí jen projít průjezdem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor
Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
