Barevná, nebo černobílá? Unikátní výstava Joela Meyerowitze v Berlíně dává svou odpověď

Sarah Provincetown Massachusetts 1980
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Sarah Provincetown Massachusetts 1980

Momentky z auta, líná letní odpoledne i New York po pádu dvojčat. To vše je až do 11. března k vidění na retrospektivní berlínské výstavě slavného fotografa.

Je rok 1963. Skupina čtyř žen stojí před obchodem a nanáší si makeup na obličej. Všechny z nich mají na sobě barevně veselé šaty, na nohách bílé lodičky a punčocháče a vlasy vyčesané do vysokých drdolů. Co všechno z toho by fotografie v černobílém provedení z momentální nálady a situace zahubila? Dnes už světoznámý americký fotograf Joel Meyerowitz, kterému bude letos 80, hned na začátku své kariéry odhodil společenské předsudky, že umění se rodí pouze na černobílé fotografii. V době, kdy se barvy z fotografií staly spíše symbolem amatérství nebo plytkého umění, zachycoval na svůj fotoaparát s barevným filmem každodenní ruch i situace v New Yorku či evropských městech.

Průkopník barevné pouliční fotografie

„Je několik důvodů, proč je Joel Meyerowitz považován za výjimečného fotografa. Jeden z nich je ten, že je to bezpochyby průkopník barevné fotografie. Také se zasloužil o vznik pouliční fotografie. A ať už to byla ulice nebo barva, oboje se prosadilo v 60., 70. letech. A barva byla tehdy na počátku 70. let něco, na co se lidi dívali skrz prsty. Nikdo nechtěl fotit barevně, protože umění a vážné fotografie vůbec byly vždy jen černobílé,“ říká kurátor Felix Hoffmann, který stojí i za výjimečnou výstavou, aktuálně probíhají v berlínské galerii C/O Berlins názvem Why Color?.

Zatímco si řada tehdejších fotografů musela již předem určit, zda do svého aparátu vstrčí černobílý nebo barevný film, aby co nejlépe přiblížila své obrázky směrem k umění, berlínská expozice, věnovaná především vintage pracím Meyerowitze, zobrazuje i taková jeho díla, která koketně experimentují s nejzásadnějšími konstrukčními prvky. Například stejnou scenérii nebo objekty Meyerowitz tehdy zachytil na oba filmy najednou. Což v praxi znamenalo neustále při sobě nosit dva fotoaparáty a v co nejrychlejším sledu mačkat spouště.

New York City 1965

I díky tomuto rodilému Newyorčanovi má barevná fotografie své nesporné místo v historii umění. Po více jak padesátileté práci se Meyerowitz zasloužil nejen o její paradigmatický posun, ale významně a viditelně ovlivnil i několik mladých generací. Felix Hoffmann vysvětluje, proč je právě berlínská výstava v evropském měřítku výjimečná: „Vyvolávání barev v laboratoři dřív nebylo vůbec stabilní a barevnost se mohla dokonce i měnit. Říkali jsme si také, že to vlastně není jen vizuální informace ve formě obrázku, ale fotografie může fungovat i jako objekt, tedy kus papíru. Díky tomu to má unikátní charakter.“

Rychle, podívej se támhle

Kromě vintage fotografií jsou zde k vidění i Meyerowitzovi rané série fotek z konce 60. let, například zachycující zajímavé momentky z auta. Přesně takové, o kterých byste řekli: „rychle, podívej se támhle“. A než byste přilákali někoho druhého, aby s vámi sdílel ten neočekávaný a neopakovatelný moment, bylo by po něm.

Chuckie  Provincetown Massachusetts 1981

V roce 1966 si totiž Meyerowitz vydělal tolik peněz, že si mohl dovolit koupit nové Volvo, po dobu jednoho roku projíždět téměř celou Evropu a věnovat se výhradně fotografování pro něj nejzajímavějších situací. Byl v Anglii, Irsku, Skotsku, Francii a Španělsku, kde prožil polovinu doby se svou první ženou mezi Romy, poté přejel do Německa přes východní Evropu do Turecka a Itálie, odkud se pak vrátil zpět do Ameriky. Evropskou sérií pořízenou z auta se v roce 1968 představil širší veřejnosti v rámci své první velké výstavy v Muzeu moderního umění v New Yorku. A barevná fotografie se tak stala jeho významnou značkou.

Na výstavě se snažíme kombinovat, hezkou a temnou stranu světa

Kurátor Felix Hoffmann za jedno z Meyerowitzových nejzásadnějších děl považuje fotografie newyorských dvojčat krátce po útoku v roce 2001: „Za určité vyvrcholení by se dalo považovat období po 11. září, kdy se stal oficiálním fotografem Ground Zero pro starostu New Yorku Giulianiho. Kvůli teroristickému útoku dokonce přerušil svou dovolenou a vydal se zpět do New Yorku. Přitom svoje dovolenkové místo na Cape Cod roky fotografoval: tu letní atmosféru, pomalost, prostě jak si člověk užívá svou dovolenou, ten jiný čas. Na výstavě se snažíme kombinovat, hezkou stránka světa, ve kterém se člověk může otevřeně a svobodně pohybovat, a temnou stranu. Ta katastrofa. 9/11 je totálním narušením našeho pohledu na svět, volnomyšlenkářství západního světa. A tento kontrast byl pro mě velice důležitý,“ říká Felix Hoffmann, pro kterého bylo nejnáročnější z té obrovské hory povedených a originálních fotek vybrat ty nejlepší a nejzajímavější.

Inside The Pile Looking West 2001

Některé obrázky fungují jenom v barvě

„Jedná se o retrospektivu. Výstava je chronologicky strukturovaná: začíná v pozdních 60. letech černobílými fotografiemi, pak přicházejí barevné, pak se opět vrací k černobílým, pak zase k barevným. Dokonce jsme v archivu objevili nejrůznější věci, které jsou pro výstavu důležité, neboť fungují jako spojovník mezi tím barevným a černobílým světem. Uvědomili jsme si, že tento protiklad, hlavně na počátku, je pro něj důležitý. Protože některé obrázky fungují jen v barvě a některé ne, důvodem je především to, že se v barvě jinak komponuje a černobílé fotografie jsou graficky silnější. Proto se taky výstava jmenuje Why color?, ne proto, že bychom se ptali, co je barva, ale protože některé fotografie jsou lepší barevné a jiné zkrátka černobílé,“ pozastavuje se nad otázkou výstavy Felix Hoffmann, který do expozice zahrnul i známou barevnou portrétovou sérii Redheads z roku 1991 nebo pět let starý dokument německého režiséra Ralpha Goertze Sense of Time, ve kterém návštěvník může sledovat energetického newyorčana při práci.

Dairy Land Provincetown Massachusetts 1976

Právě na této výstavě, jako nikde v Evropě, uvidíte vintage fotografie Joela Meyerowitze zvěčněné i dalšími metodami, například skenováním barevného negativu, aby tak byla akcentována ojedinělost a neopakovatelnost původního vintage stylu. Do berlínské galerie C/O se můžete přijít přesvědčit až do 11. března tohoto roku.

Celý záznam ArtCafé, jehož hlavním tématem byl současný autorský český a slovenský šperk a do nejž vybíral hudbu Dominik Gajarský, si můžete poslechnout zde: