Baarovo století. Putování za pomníky kněze a spisovatele Chodska

9 fotografií

Všechny tyto artefakty totiž vypovídají nejen o osobnostech nebo událostech, které připomínají, ale mají také své vlastní příběhy. Příběhy o době, ve které snadno nebo naopak s mnoha překážkami vznikaly, o lidech, kteří za jejich zrodem stáli, o umělcích, kteří je tvořili, o dobové politické atmosféře, o proměnách společnosti i jejího vztahu k historii.

Čtenáři!
Též tvá cesta k hrobu běží,
tož se netaž, kdo zde leží,
které bylo naše jméno,
jaká práce – žití, věno.
I své kvítí i své hloží
odnesli jsme na soud Boží,
pokoj máme v tomto hrobě,
Bůh ho jednou dej i Tobě.
Pane, smiluj se nad námi!
– Nápis na bezejmenném hrobě Jindřicha Šimona Baara

Tentokrát se Jan Šindelář, s nímž jsme se ve Víkendové příloze už několikrát setkali, zaměřil na připomínky působení a odkazu spisovatele a kněze Jindřicha Šimona Baara. Při vyslovení jeho jména se většině z nás okamžitě vybaví Chodsko, ale Baar působil i na jiných místech; především v Ořechu u Prahy, kde byl dlouhá léta farářem. Jeho vliv na vnímání Chodska, kde se (v Klenčí pod Čerchovem) narodil a před sto lety, v říjnu 1925, také zemřel, byl ovšem výrazný a působí dodnes.

Samozřejmě tedy právě tam – na kopci Výhledy u Klenčí – byl také zbudován jeho památník, který měl zajímavé osudy. Krásné místo se sochou Ladislava Šalouna může být inspirací k návštěvě chodského kraje i k četbě Baarových románů.