Avantgarda i komunismus. Vyhraněná estetika italského skladatele Luigi Nona

12. červen 2022

30. června se uskuteční česká premiéra scénického díla Prometeo od Luigi Nona. Tento zvukově-prostorový monument z první poloviny 80. let minulého století si budou moci posluchači vychutnat v rámci bienále festivalu NODO: Dny nové opery Ostrava. Při této příležitosti se ohlédneme za pestrým životem italského skladatele, který svým dílem projevoval vyhraněná hudební i politická stanoviska.

Hudba je jenom jedna. Hudba nezná hranic, je tím nejabstraktnějším uměním. Nenese žádné mimohudební významy. S takovými názory byste u Luigi Nona neuspěli. Každá jeho skladba byla zároveň politickým stanoviskem či myšlenkovým poselstvím. Nono byl členem italské komunistické strany od roku 1952 a komunistické ideály nikdy neopustil. V dějinách hudby tak vyčnívá jako jeden z těch nejprominentnějších levicových intelektuálů mezi skladateli.

Čtěte také

Na Bienále NODO, které bude trvat od 25. až 30. června, se vedle několika světových premiér od českých i zahraničních mladých autorů jako je Matouš Hejl, Lucie Páchová, Miro Tóth, Judith Berkson a další, odehraje také v české premiéře provedení jedné historické opery. Či, abychom byli konkrétnější, jedná se o Scénické dílo pro vokální a instrumentální sólisty, smíšený sbor, čtyři instrumentální skupiny a živou elektroniku od Luigi Nona z let 1981-1984 nesoucí název Prometeo.

V době vzniku Prometea byl Nono dlouhodobě renomovaným skladatelem. V roce 1950 se poprvé představil v Darmstadtu a zaujal slavného dirigenta Hermanna Scherchena, který posléze aktivně Nonovu hudbu provozoval po světě. V Darmstadtu se během následujících let neustále pouštěl do křížku se všemi svými kolegy, ať už šlo o estetické či politické důvody. Neochvějnou pozici potvrdil svým klíčovým dílem Il canto sospeso z roku 1956. Do Prahy kompozici v roce 1966 přivezl slavný dirigent Claudio Abbaddo. Nahrávku z koncertu, který se odehrál na Pražském jaru se Symfonickým orchestrem a sborem Československého rozhlasu, uslyšíte v našem pořadu.

Čtěte také

V polovině sedmdesátých let prošel Nono hlubokou tvůrčí krizí. Revoluční dynamika a síla děl z padesátých a šedesátých let se po její překonání začala proměňovat v intimnější, introvertnější a tajuplnější hudbu. Dobře to ilustruje skladba pro smyčcový kvartet Fragmente-Stille, an Diotima z roku 1980. Ta ve Futurissimu zazní v podání LaSalle Quartet, tedy tělesa, pro které Nono svou skladbu napsal.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?