Automatická architektura surrealismu. Ateliéry Paraguay-Suipacha Antonia Boneta Castellany patří mezi nejoblíbenější stavby Adama Štěcha

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ateliéry Paraguay-Suipacha v Buenos Aires, architekt Antonio Bonet Castellana

Architektura Antonia Boneta Castellany mě už dvakrát zavedla do Buenos Aires. Poprvé jsem vstoupil do jeho legendárních uměleckých ateliérů v centru Buenos Aires v roce 2016. Od té doby patří návštěva této svébytné stavby propojující technické detaily se surrealistickou fantazií mezi mé nejoblíbenější.

Ve dvacátých letech byla Argentina jednou z nejvíce prosperujících zemí světa. Její bohatství se odrazilo samozřejmě i v architektuře hlavního města. Buenos Aires se pyšní mnoha výstavními paláci z této doby. Ten nejvýznamnější je palác Barolo, který je dílem italského architekta Maria Palantiho. Jeho vysoce dekorativní styl měl však již brzy vystřídat progresivní modernismus, který do Argentiny přivezl mladý španělský architekt Antonio Bonet Castellana.  

Ateliéry Paraguay-Suipacha v Buenos Aires, architekt Antonio Bonet Castellana

 

Antonio Bonet Castellana přichází do Buenos Aires v polovině třicátých let a zanedlouho zakládá se svými kolegy Joem Ferrari-Hardoyem a Juanem Kurchanem skupinu Austral. Argentinské architekty potkal Bonet při svém působení v pařížském ateliéru Le Corbusiera. Nakonec přijal jejich pozvání do Buenos Aires a utekl tam před Španělskou občanskou válkou. Inspirováni evropskou modernou i surrealismem, skupina Austral vydává časopis, ve kterém oslavuje vědecké a technické inovace i organické tvary Picassových soch a Dalího obrazů. 

Ve svých 22 letech zrealizoval Bonet ve spolupráci s Verou Barros a Lópezem Chasem svou první stavbu a zároveň ikonu jihoamerické moderní architektury: umělecké ateliéry na rohu ulic Paraguay a Suipacha v centru města. I přesto, že architekt vyšel z evropské racionalismu, přimíchal do svého architektonického koktejlu zmíněnou dávku imaginace. Některé organické tvary této třípodlažní budovy ateliérů s výrazným dynamicky rytmizovaným nárožím nám tak mohou připomínat tekuté formy obrazů surrealistických malířů, například Salvadora Dalího, Yvese Tanguyeho nebo Roberta Matty, který ve stejné době píše svůj text „Sensitive Mathematics – Architecture of the Time“. 

Ateliéry Paraguay-Suipacha v Buenos Aires, architekt Antonio Bonet Castellana

V roce 2016 nebyla budova v příliš dobrém stavu. Loni, když jsem se do Buenos Aires podíval podruhé, už byla zrekonstruována. Na obyvatele a aktuální nájemníky uměleckých ateliérů jsem se dozvonil. I přes velkou jazykovou bariéru jsem nakonec navštívil většinu ateliérových a bytových jednotek, které dodnes fungují z velké části ve své původní podobě s původním vybavením jako umělecké a architektonické ateliéry. Vrcholem prohlídky byla jistě návštěva podkrovního ateliéru. Sofistikované mechanicky ovládatelné kovové zástěny či v prostoru volně stojící kabinety dokumentují Bonetovu vynalézavost a cit pro fluidně zpracované interiéry, ve kterých se naplňuje jeho vize tzv. „automatické architektury“, tvořené akcí a pohybem, stejně tak jako surrealističtí básnící psali své automatické básně.    

Bonet postavil v Buenos Aires během padesátých let celou řadu dalších obytných budov, které lze, například i s pomocí skvělého blogu Moderna Buenos Aires, vyhledat na mapě a navštívit. Architekt, který se svými kolegy též stojí za návrhem ikonického křesílka BKF, se později vrátil do Španělska a v Barceloně a Madridu realizoval celou řadu výjimečných staveb.

Spustit audio
autor: Adam Štěch

Odebírat podcast

Související