Autogramiáda na Vltavě: Bernard Michel: Sacher-Masoch (1836-1895)

03563654.jpeg

„To jméno nás všechny svrhlo do propasti, z níž jsme se jen pracně, ohlušení a oslepení, drápali. Nicméně bylo důležité se zase sebrat, vidět a slyšet. Venuše v kožichu! Ctnostná manželka proměněná v káně.“

Ucelený životopis Leopolda rytíře von Sacher-Masoch neexistuje, sám měl prý celý život sklon k přehánění a zveličování. Nadto se jeho jméno stalo synonymem psychické úchylky, což masivně upozadilo jeho literární dílo. Pro dnešek, zdá se zůstal „masochismus“ a jediná novela – Venuše v kožichu. Je to opravdu všechno? Jistě že ne…

O výtisk knihy, vydané v překladu Jiřího Našince v nakladatelství dybbuk můžete soutěžit v sobotní Autogramiádě na Vltavě.

O nápravu se pokusil francouzský historik Bernard Michel (1935-2013), emeritní profesor na katedře středoevropských dějin pařížské Sorbonny a generální tajemník Komise slovanských historických studií, poradce ministerstev obrany a zahraničních věcí, korespondent polské Akademie věd a Collegia Carolina v Mnichově. Karlova Univerzita v Praze mu v roce 2004 udělila čestný doktorát. Česky vyšly dvě z jeho prací týkající se tuzemského prostoru: Smrt dvouhlavého orla v roce 1994 a Praha – město evropské avantgardy roku 2010. Třetí překladové dílo je právě životní příběh spisovatele, novináře a dramatika Leopolda Sacher-Masocha (1836-1895).

03563653.jpeg

V závěru své knihy Bernard Michel píše: „Rytíř von Sacher-Masoch je jedním z mála spisovatelů, kteří se dokázali stát mýtem.“ Narodil se v Haliči, v dnešním ukrajinském Lvově, tehdy součásti rakousko-uherské monarchie. Jeho otec byl rakouský státní úředník, policejní rada v roce 1848 přeložený do Prahy. Ale právě Halič, tamní drsné pověsti a neméně syrové národnostní vztahy, byla půdou, z níž Sacher-Masoch čerpal inspiraci. Tam objevil tajemství židovských příběhů, hrdost šlechty i zásadovost selského stavu, tam potkal první ze svých ideálů ženské krásy, zdravím kypící slovanskou ženu. Děj většiny knih, které později Sacher-Masoch napsal se odehrává právě v Haliči, ostatně už jeho prvotina, Haličské povídky, které napsal ve dvaadvaceti letech, je vyprávěním o úžasném pomezním světě, divokém a nespoutaném kraji lámajícím okovy civilizace.

03563659.jpeg

Ale jistě, je tu i Venuše v kožichu, podivná záliba v kacabajkách, touha po rozkoši z násilí, ale je to jen část, zlomek pestrého obrazu, líčeného v „příliš živých barvách a přehnaných, výstředních pohybech“, přirovnává jej Bernard Michel k malířskému umění Masochova současníka, malíře Hanse Makarta. Zároveň autor upozorňuje, že „ten pesimista má vrozený smysl pro komiku; je znamenitý vypravěč a světák. Čtenář nepřijde o potěšení objevovat i v jeho nejvážnějších dílech čtverácké mrknutí a šprým. Zlovolnou přírodu, bohatou na dramata, si bez komična vůbec nelze představit.“

Pořad připravil Jiří Kamen, rozhovor s překladatelem Jiřím Našincem vedla Milena M. Marešová.