August Strindberg: Tanec smrti

19. leden 2019
August Strindberg na portrétu Richarda Bergha (1905)

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.


Příběh stárnoucích manželů, kteří nedokáží žít spolu ani bez sebe. Otec moderní dramatiky v jedné ze svých nejslavnějších her geniálně namixoval prvky psychologické drobnokresby, okamžiky expresionistické zběsilosti, groteskní komiky a vroucího citu. Rozhlasovou inscenaci natočil režisér Michal Pavlík s Viktorem Preissem, Nelou Boudovou, Lukášem Hlavicou a Jiřím Ornestem. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Jistě není náhodou, že na základě právě této hry napsal Friedrich Dürrenmatt svou neméně slavnou hru Play Strindberg. Inscenaci uvádíme ke 170. výročí narození autora.

Hraji: Nela Boudová, Viktor Preiss, Lukáš Hlavica a Jiří Ornest

Překlad: Zbyněk Černík
Rozhlasová úprava: Martin Velíšek a Michal Pavlík
Hudba: Johan Halvorsen a Dmitrij Šostakovič
Dramaturg: Martin Velíšek
Režie: Michal Pavlík
Natočeno v roce 2008.

Tanec Smrti napsal esejista, malíř, fotograf, historik, etnograf, chemik, alchymista, okultista, spisovatel a především dramatik August Strindberg v roce 1901. Pod tímto názvem vyšla na podzim toho roku v jednom svazku dvě dramata. 

August Strindberg (1886)

August Strindberg se narodil 22. ledna 1849 jako syn stockholm­ského paroplavebního komisionáře a Carla Oskara a Ulriky Eleonory, původně služky a číšnice. Studia na Uppsalské univerzitě nikdy nedokončil, vyzkoušel několik povolání, až nakonec zakotvil u literatury. S až zničujícím zápalem se věnoval také jiným oborům: malířství, fotografii, chemii, alchymii a okultismu. Byl postavou značně komplikovanou, rozporuplnou a nevyrovnanou, měl složitý vztah k ženám. Třikrát se oženil a třikrát rozvedl. Pro svou neústupnost a konfliktní povahu často měnil přátele. Stejně často však měnil i své vlastní názory. Jeho život je plný paradoxů. Ten snad největší představuje fakt, že v okamžiku, kdy se jako dramatik prosadil v mezinárodním měřítku (v roce 1894 slaví úspěch jeho hra Otec v Paříži) zažívá svou nejhlubší životní krizi, období, které sám nazve infernem. Na několik let se jako autor odmlčí a čeká „kdy se mu znovu dostane milosti psát pro divadlo“. K  psaní se vrátí až na sklonku století. Celý život se Strindberg angažoval jako nekompromisní obháj­ce pravdy a pokroku, bojoval proti všemu reakčnímu, konzervativnímu a zkostnatělé­mu, kritizoval měšťáckou přetvářku. Jeho postoje mu vynesly nepřátelství mocenských kruhů, mimo jiné proti němu zinscenovaly soudní proces. Jeho tvorbě se nikdy nedostalo  ocenění ze strany oficiálních institucí — švédská akademie mu ani neudělila Nobelovu cenu, ani ho nezvolila mezi své členy.

Ještě slovo, než se staneš spisovatelem! Není oboru, který by byl tak surový, tak zbavený jemnocitu jako tento! Kdybys věděl, jaký je to životní pocit, když se — a to spisovatel musí — svlékáš na náměstí do naha, když jako upír saješ krev svých přátel, svých nejbližších, svou vlastní! Br! A když to neděláš, nejsi spisovatel!
Strindberg v dopise Vernerovi von Heidenstam v roce 1885

02527999.jpeg

„Život je tak hnusně ošklivý, my smrtelníci tak propastně zlí, že kdyby autor vylíčil všechno, co viděl nebo slyšel, nikdo by neměl sílu to číst. Pamatuji se, že jsem viděl nebo slyšel o věcech, jichž se dopustili dobří, vážení a oblíbení lidé, které jsem vymazal, nikdy jsem o nich nedokázal mluvit a odmítám si je připomínat. Zdá se, že výchova a vzdělání jsou jen maskami pro zvířata v nás, ctnost přetvářkou. Můžeme jedině doufat, že vlastní nízkost zakryjeme... Jsme nuceni páchat zlo a trýznit naše bližní. Je to všechno podvod a klam, lži, nevěra, faleš, fraška. Můj drahý přítel je můj nejhorší nepřítel. „Můj milovaný" by mělo znít můj nenáviděný." (ze Strinbergova deníku, 2. září 1904)

Otázky dánského spisovatele Georga Brochera Strindbergovi

Co je vaším hlavním povahovým rysem?
Zvláštní směs nejhlubší melancholie a nejpřekvapivější lehkomyslnosti,

Jakého povahového rysu si nejvýše ceníte u muže?
Nedostatku malichernosti.

A u ženy?
Mateřskosti.

Jaký talent byste nejraději měl?
Talent, abych nalezl klíč k tajemství světa a smyslu života.

Jakou chybu byste nejraději neměl?
Malichernost.

Co je vaší nejoblíbenější činností?
Psát dramata.

Co považujete za největší štěstí?
Nikomu nebýt nepřítelem a sám nemít nepřátele.

Čím byste chtěl nejraději být?
Dramatikem, jehož hry se stále hrají.

Co považujete za největší neštěstí?
Nemít klidnou mysl a svědomí.

Kde byste žil nejraději?
V šérách u Stockholmu.

Vaše oblíbená barva?
Zinkově žlutá a ametystově fialová.

August Strindberg na začátku své umělecké dráhy v dubnu 1875

Vaše oblíbená květina?
Cyclamen.

Vaše oblíbená bytost?
Motýl.

Které knihy máte nejraději?
Patří mezi ně Bible, Chateaubriandův Duch křesťanství, Swedenborgova Arcana Coefestia, Hugovi Bídníci, Dickensova Malá Dorritka, Andersenovy Pohádky, Harmonie přírody od Bernardina de Saint-Píerre, Kiplingovy spisy.

Kterého malíře?
Intimní obrázky Theodora Rousseaua. Bócklinova díla.

Které hudební skladby?
Beethovenovy Sonáty.

Kterého anglického spisovatele máte nejraději?
Charlese Dickense.

A kterého malíře?
Turnera.

Které historické osobnosti nejvíc obdivujete?
Francouzského Jindřicha IV. a Bernarda z Clairvaux.

A z žen?
Alžbětu Durynskou a Marguerittu de Provence.

Kterou historickou osobností nejvíc pohrdáte?
Nikdo nemá právo někým pohrdat.

Které literární postavy vás nejvíc přitahují?
Balzacův Louis Lambert a Biskup z Hugových Bídníků. Z ženských postav Markétka ve Faustovi a Florence v Dickensově románu Dombey a syn.

Jaké jméno se vám líbí?
Markéta.

Kterou chybu dokážete nejsnadněji odpustit?
Výstřednost.

Které společenské změny byste se chtěl dožít?
Odzbrojení.

Váš oblíbeny napoj a jídlo?
Pivo a ryby.

Které roční období a jaké počasí máte nejraději?
Vrcholné léto po teplém dešti.

Spustit audio
autor: Martin Velíšek