Audiodějiny jazzu: Komorní jazz – malé jazzové formace

03270307.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03270307.jpeg

Hudba, kterou můžeme směle označit jako "komorní" má i v jazzu pevné kořeny. Takové snahy se dají vysledovat hluboko do dvacátých let a nebyli to jen mladí newyorští intelektuálové, kdo tvořil komorní jazz.

Audiodějiny jazzu vysíláme vždy první dva pátky v měsíci v pořadu Jazzofon od 9:00. Zobrazit všechny díly.

Komorní hráči se rekrutoval jak z řad bílých muzikantů (Joe Venuti, Eddie Lang, Frankie Trumbauer, bratři Dorseyové), tak ji hráli i rodilí neworleánští muzikanti, protože také mezi nimi byla spousta excelentních sólistů s brilantní technikou a důkladným vzděláním (Jelly Roll Morton, Johnny Dodds, Earl Hines & Louis Armstrong). Jejich nahrávky v triu či kvartetu splňují všechny atributy dnešního pohledu na komorní hudbu jako takovou a je mnoho důvodů se domnívat, že s tímto úmyslem ji tehdy hudebníci i producenti realizovali.

Z období vyzrálého swingu (zhruba 1935 - 1938) existuje množství velmi kvalitních a posluchačsky atraktivních nahrávek malých formací. Jsou protipólem dobových klasických big bandů, které disponovaly celými skupinami dechových nástrojů (trumpety, trombony, saxofony).

Zřejmě nejznámějším reprezentantem "maloformátového" jazzu byl Benny Goodman, ale historie nabízí mnoho dalších příkladů: John Kirby, Harry James, Barney Bigard, Count Basie, Artie Shaw, Duke Ellington, Edmond Hall, Louis Jordan, Coleman Hawkins, Bud Freeman, Fats Waller - to je jen několik nejznámějších hudebníků, kteří pokračovali v dávné ("dávné" v časovém měřítku jazzu) tradici menších skupin. Posluchači se mohou mimo jiné těšit na nahrávky, které nejspíš v Českém rozhlasu zatím nezazněly.

Count Basie a jeho band: