Asociální první republika? Uzákonila osmihodinovou pracovní dobu, podporovala sociální bydlení i nemocenskou

Jedním z prvních opatření nově vzniklého státu bylo uzákonění osmihodinové pracovní doby. Dnes naprostá samozřejmost, ale jak to bylo tehdy? „Z hlediska legislativy to novinka byla a skutečně jsme v tomto ohledu byli na špici Evropy a světa, ve skutečnosti se ale pracovní doba postupně zkracovala od 19. století,“ konstatuje Hana Lipovská z Katedry ekonomie ESF MU a uvádí oblast, která byla pro nově vzniklý stát velkým úkolem:

„Hned v listopadu a prosinci 1918 stát řešil, co s vojenskými vysloužilci. Mnohdy se jednalo o invalidy. A co s rostoucími cenami potravin? Nastala regulace čtyř základních druhů. Bohužel regulace nikdy fungovat nemůže, protože vždy vede k nedostatku daného zboží a vzniku černého trhu.“

Podpora bydlení

V atmosféře nedostatku bytů a drahých nájmů v současnosti – včetně nekonečných diskuzí, jak danou situaci napravit, může být jistým překvapením, jak první republika řešila bytovou otázku.

Rok 1937: Budujme stát pro 40 milionů lidí. Návrat Jana Antonína Bati z cesty kolem světa

• Upravit
• Smazat

Jeden z nejúspěšnějších českých podnikatelů v letech první republiky, označený ale po druhé světové válce za zrádce národa. I takový byl život Jana Antonína Bati, do jehož éry spadá velký rozmach zlínské obuvnické firmy.

„Sociální bydlení bylo podobné jako ve Vídni, která v tomto případě dosáhla dokonalosti. I u nás docházelo k rozšiřování podpory bydlení. Stát poskytoval garance na úvěry – dnes bychom řekli státní podporu hypoték – i podporu pro výstavbu nových bytů. Ve chvíli, kdy některý ze stavebníků nebyl schopen splácet úvěr, stát nechtěl takový dům nebo byt dát do dražby a naopak je převzal do svého fondu,“ vysvětluje Lipovská.

Postupně byl budován celý systém, který zahrnoval nemocenskou, důchody, školné, podporu v nezaměstnanosti. Historikové Miloš Trapl a Josef Bartoš v publikaci Československo 1918 – 1938 uvádějí:

„Stát nezaměstnaným pomáhal i různými akcemi, z nichž nejznámější byla od roku 1930 tzv. stravovací akce. Její podstata spočívala i v tom, že ministerstvo sociální péče poskytovalo nejvíce hospodářskou krizí postiženým okresům měsíčně určité peněžní dotace, které byly ve formě poukázek na základní potraviny přibližně v rozsahu 10 – 20 Kč rozdělovány nezaměstnaným bez jiných podpor, lidově nazývány žebračenky. Byly pořádány i tzv. mléčné akce pro děti a také jednorázové práce pro různé veřejně prospěšné stavby obcí, okresů a zemí.“

Úloha obcí a charitativních spolků

Nejen stát byl odpovědným za sociální oblast, zásadní byla úloha obcí, které zřizovaly nejen nejrůznější sociální zařízení, ale také akce ve prospěch sociálně slabých. Dlužno dodat, že velmi často nad rámec tehdejších povinností. A připočteme-li vznik charitativních organizací a jejich rozsáhlou činnost, dojdeme k závěru, že v dobovém kontextu bylo prvorepublikové Československo státem, který ve srovnání s dalšími státy měl poměrně vyspělý systém sociálního zabezpečení.

Prezident T. G. Masaryk se k sociální problematice vyjádřil takto: „V rovnost – rovnost naprostou – nevěřím, ve hvězdách ani v lidech není rovnosti. Vždycky byli a budou jednotlivci, kteří svým nadáním a nekontrolovatelným shlukem okolností víc dovedou a víc dosáhnou, vždycky bude hierarchie mezi lidmi. Ale hierarchie znamená pořádek, organizaci, kázeň, vedení a poslouchání, nikoli vykořisťování člověka člověkem. Nevěřím, že lze zrušit všechno soukromé vlastnictví, osobní vztah, který váže vlastníka k jeho majetku… Komunismus je možný, ale jen mezi bratry, v rodině nebo v náboženské a v přátelské obci, může být udržen jen opravdovou láskou. Nepřijímám třídního boje, jsou stavy a třídy, jsou stupně mezi lidmi, ale to neznamená boj.“