Arizonský sen

12. únor 2002

Na Kusturicových filmech není přitažlivý pouze břitký černý humor, ale i originální poetika. Spojuje humor s temnou existenciální náladou bývalého občana bývalé Jugoslávie a naturalismus s magickou snovostí. Toto groteskně-poetické vidění světa si režisér uchoval i v hollywoodském filmu Arizona Dream , letos uvedeném do českých kin v rámci Projektu 100.

Kusturicově poetice se podvolili nejen američtí producenti, ale i filmové hvězdy - Fay Dunawayeová, Johnny Depp, Jerry Lewis a původně česká modelka Pavlína Pořízková. Kosturica představuje Ameriku jako bohatou zemi, která umožňuje jejím zámožnějším obyvatelům krátit si život v rozličných kratochvílích. Zdánlivě tentam je boj o špetku důstojnosti a často holé přežití z Kusturicových jugoslávských filmů. Přesto se hrdinové v závěru filmu ocitají v pozici stejné vykořeněnosti jako jejich balkánští druhové. Pod sladkou polevou se skrývají stejné životní prohry a často i stejná beznaděj, která se v kontrastu s bohatstvím země ještě prohlubuje.

Johnny Depp ve filmu Arizona Dream

Po úvodní arktické epizodě, která je mimo jiné i parodií Flahertyho klasického filmu Nanuk, člověk primitivní , nás Lamorisseův Červený balónek přenese do USA. Děj se postupně přesouvá z amerického velkoměsta do ospalého jižanského městečka a posléze vyvrcholí v poryvech deště a větru na "konci světa" - rajsky malebné farmě. Poklidné plynutí času kráceného oslavami, touhou vzlétnout na vlastním samohybu či snahou věrně napodobit Carryho Granta naruší až milostný trojúhelník mezi obyvatelkami farmy: vitální matkou, neurotickou dcerou a jejich hostem. Iluze bizarního Edenu je rozmetána přílivem vypjatých emocí.

Fay Dunawayeová jako neurotická matka

Další vrstvu filmu vytváří citace a parafráze klasických filmů: Báječné muže (a ženy) na létajících strojích střídají rozhovory s Coppolovým Kmotrem a Scorseseho Zuřícím býkem , aby vše vyvrcholilo v několikanásobné imitaci honičky s letadlem ze slavné scény Hitchockova filmu Na sever severozápadní linkou . Vypůjčené gagy režisér nechá vyplynout z tragikomické neobratnosti a naivních představ hrdinů. Na gumovém laně lze sebevraždu spáchat jen s největšími obtížemi. Komické scény ale hrdiny neponižují, pouze je představují jako zasněné bytosti, které se snaží prosnít i vlastní neštěstí.

Na rozdíl od tvůrců filmu Čokoláda či Amélie z Montmartru nechává Kusturica hrdiny i diváka procitnout. Sladké sny se mění v noční můru. Lidský úděl, všeho jenom do času a dobrého zvláště, platí stejně v Americe jako na Balkáně.

autor: Brigita Ptáčková
Spustit audio