Argonauti se zlatým rounem, ale bez vavřínů

23. únor 2005

Inscenace Argonauti, která původně vznikla jako doprovodný kulturní program pro olympijské hry v Athénách, se po půl roce dostala také na repertoár mateřské Laterny magiky. Na výsledku česko-řecké koprodukce je však patrný jeho propagační účel, neboť scénické efekty (údajně vyžádané řeckou stranou) přebíjejí umělecké kvality projektu.

Příběh o Argonautech se skládá z několika organicky pospojovaných epizod a nabízí tak příležitost předvést různé možnosti principu laterny magiky. Příběhy antických reků korunované ziskem zlatého rouna jsou pro Řeky zřejmě notoricky známé, český divák bude mít však s orientací v ději určitý problém. Třeba okřídlení bratři Kalais a Zétés svým kostýmem i ochranitelskou rolí našinci asociují spíše anděly než héroje z družiny argonautů. Podobně dobrodružství s králem Amykem či Fineem nejsou příliš známá, ani dobře srozumitelná. Divákům v orientaci pomáhá film, který je sice velmi popisný, ale i tak zůstává část děje dost těžko pochopitelná. Družina obklopující Iasona je povětšinou pouhý dav bez propracovaných individualit, a jako takovému se dá jen těžko "fandit".

Určitým zklamáním je i způsob práce s principem laterny magiky. O efektní kouzlení se sice postaraly dvě projekční plochy, prolínání obrazů a živých herců však není příliš nápaditě propracované. Převažuje ilustrační funkce filmových dotáček, které až příliš nedůvěřují divákovi a akci na jevišti jen dublují. Vyskytne se i několik metaforických momentů, například při setkání Iasona s Medeou, kdy se na plátno promítá neklidné chvění proužků látky, které koresponduje se vznikajícím křehkým vztahem postav i s poloprůsvitnými šály spuštěnými v té chvíli na jevišti. Atmosféru však shodí kýčovitá projekce ženského obličeje připomínající reklamu na toaletní mýdlo. Příběh se tak ale ničím neobohacuje.

Argonauti - Zlý drak, jenž nikdy nespí

Dobrým nápadem je rámovat děj jako obrazy ožívající z antické amfory. Zřejmě kvůli této inspiraci je tanec stylizován do strohých gest a reliéfního (jakoby prostorem omezeného) pohybu. Sošná gesta napjatých rukou i pohybové sekvence mají zřejmě evokovat souvislost s olympijskými sporty. Jejich provedení však postrádá napětí, energii a mužskou živelnost, která je se sportem nutně spojena. Pohyb na scéně i kostýmy působí bohužel dost strojeně a zženštile. Toto pojetí nekoresponduje se zralými mužskými postavami z filmové dotáčky Petra Čepického. Kamenem úrazu je také hudba Dimitrise Maragopola, která je v inscenaci důležitá, přitom je komponovaná způsobem připomínajícím relaxační, melodicky i rytmicky nevýraznou skladbu, ve které je náročné se orientovat. Nenápaditá choreografie Jan Kodeta je zklamáním především v konfrontaci s jeho nedávnou brilantní inscenací Lola & Mr. Talk, která sklízí značné uznání. Inscenace Argonautů zřejmě nebude ověnčena vavříny a nastoluje otázku, co dál s Laternou magikou. Bude jen muzeální atrakcí pro turisty nebo se jí dostane nového větru do plachet?

Laterna magika připravila pro své diváky do konce března sezónní slevy, o nichž lze informace získat na www.laterna.cz.

autor: mat
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.