Architektura to je ruka, srdce a hlava. Setkání s historikem architektury 20. století Vladimírem Šlapetou

03825549.jpeg
03825549.jpeg

Vyznat se v příbuzenských vztazích umělecké rodiny Šlapetů není jednoduché. Vladimír Šlapeta pochází z Olomouce a svůj dosavadní život dále spojil s Ostravou, Prahou a Brnem. Jeho otec Lubomír Šlapeta se společně se svým bratrem – dvojčetem – Čestmírem Šlapetou narodili 9. prosince 1908 v Místku a vydali se na životní dráhu architektů. Lubomír prožil značnou část života v Olomouci, kde se narodil roku 1938 jeho první syn, kameraman Ivan Šlapeta. 5. května 1947 spatřil v hanácké metropoli světlo světa mladší syn, budoucí historik architektury Vladimír Šlapeta se svou sestrou (dvojčetem) Olgou.

Prof. Ing. arch. Vladimír Šlapeta, DrSc. (* 5. května 1947, Olomouc) je český historik architektury a vysokoškolský pedagog. Vladimír Šlapeta se narodil se sestrou Olgou, dvojčetem, v roce 1947 v rodině architekta Lubomíra Šlapety. Po dokončení studia architektury na ČVUT v Praze v roce 1972 začal pracovat jako architekt v Ostravě. V letech 1973–1991 byl vedoucím oddělení architektury Národního technického muzea v Praze. V období 1991–1997 byl děkanem Fakulty architektury ČVUT a pak do roku 2000 prorektorem ČVUT. V roce 2003 byl opět zvolen děkanem Fakulty architektury ČVUT. V období 2006–2010 byl děkanem Fakulty architektury VUT v Brně. Je autorem řady publikací o moderní architektuře a urbanismu.

„Prostřední našeho bytu bylo velmi stimulující. Otec ten byt v domě, který rovněž sám navrhl, realizoval podle své představy do posledního detailu, takže nakonec i pianino bylo podle jeho návrhu. On by nebyl schopen hrát toho svého Janáčka na nástroji, který navrhl někdo jiný, a tak se skutečně domluvil s firmou Petrof a oni skutečně přijali jeho návrh a provedli jej jako prototyp. Kdyby nedošlo k znárodnění, pravděpodobně by ten nástroj podle jeho návrhu vyráběli i sériově, protože je to velmi krásný instrument a otec na něj každé ráno radostně chvíli hrál. A potom se dal do práce.“ Tak vzpomíná na dobu let a malin nezralých strávených v Olomouci historik architektury a vysokoškolský pedagog Vladimír Šlapeta. Nejen on, ale i jeho vzpomínky na významné umělecké osobnosti minulého století jsou tématem pořadu Slovo o designu, výtvarném umění a architektuře vysílaném z olomouckého studia Českého rozhlasu. V rozhovoru s historikem umění Ladislavem Danielem ožijí mnohé legendární postavy: šéfdirigent Moravské filharmonie František Stupka, sochaři Jára Šolc, Vladimír Navrátil a Julius Pelikán, malíř Alois Šnajderka, muzikolog Robert Smetana, překladatel O. F. Babler a mnoho dalších.

„Hudba a architektura patří dohromady. Známý je výrok Arthura Schopenhauera ´Architektura je zkamenělá hudba´; má rytmus, takt, barvu – a to jsou všechno momenty, které hrají velkou roli v architektuře. Naše maminka byla velmi pohostinná, takže náš byt hostil často velmi zajímavé lidi, zejména z oblasti hudby.“

Nejen vzpomínky na významné osobnosti umění a kultury budou ale tématem tohoto rozhovoru. Dozvíme se také, jak profesor Vladimír Šlapeta vnímá funkci architektury dnes a jaké proměny prodělal tento obor v uplynulých dvaceti letech v souvislosti s rozvojem počítačové techniky. A rovněž jaké knihy o architektuře v současné době vydává a píše.„Architektura je takový zajímavý trojúhelník mezi racionalitou vědeckého přemýšlení, mezi srdcem, emocionalitou a řemeslem. Čili: ruka, srdce a hlava.“