„Architektura dává lidem existenciální oporu.“ Kniha teoretika Christiana Norberga-Schulze Význam v architektuře Západu vyšla po 45 letech i česky

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Christian Norberg-Schulz: Význam v architektuře Západu

Jaké významy se zhmotňují v ikonických stavbách různých dějinných období? Na to hledá odpovědi kniha slavného norského historika a teoretika architektury Christiana Norberga-Schulze Význam v architektuře Západu. Ačkoli vyšla v roce 1975 a byla přeložena do mnoha jazyků, v češtině vyšla v nakladatelství Dokořán až loni. Z angličtiny ji přeložil teoretik architektury a pedagog Fakulty humanitních studií UK v Praze Jiří Tourek.

„Christian Norberg-Schulz uplatnil v architektuře jako první filosofickou metodu fenomenologie, v tom spočívá jeho největší přínos. Je to první a hlavní představitel tohoto oboru, reflexe architektury pomocí fenomenologické filosofie,“ vysvětluje Jiří Tourek.

V knize Význam v architektuře Západu rozvíjí Christian Norberg-Schulz zcela nový způsob, jak pohlížet na architekturu Západu. Knihu rozdělil do 12ti kapitol, v nichž zkoumá jednotlivé dějinné etapy od egyptské přes románskou, gotickou a renesanční až po funkcionalismus a pluralismus, a zkoumá nejvýznamnější stavby té které doby. „Ukazuje, že významy, které jednotlivé stavby minulosti zhmotňují, jsou stále platné a aktuální. Ukazuje hlubokou kontinuitu vystavěného prostředí a architektury, a to jinou, než stylovou,“ říká překladatel.

A jak autor dané významy hledá a vztahuje k dnešku? „Dělá to pomocí existenciálního prostoru. To je pojem, který zavedl. Jde o to, že architektura představuje zhmotnění existenciálního prostoru a významu,“ dodává Jiří Tourek.

Christian Norberg-Schulz: Význam v architektuře Západu

Christian Norberg-Schulz pocházel z Norska, studoval ve Švýcarsku a pak ještě v Americe a v Itálii. Velmi dobře se ovšem orientoval i v českém architektonickém prostředí, což se promítlo i do knihy Význam v architektuře Západu. Je v ní kapitola o kutnohorském Chrámu sv. Barbory a také brněnské Vile Tugendhat.

„Vila Tugendhat je pro něj příkladem toho, že moderní architektura dokázala přetransformovat existenciální prostor pro moderní lidi. Je ukázkou ochraňující a přece otevřené stavby. Člověk může vyjít ze sebe ven a dobývat svět,“ vystěhuje Jiří Tourek a dodává, čím je podle něj kniha i po 45 letech od svého napsání aktuální: „Je to dané tím, že nejde primárně o historickou knihu. Ano, faktograficky už není nejaktuálnější, ale tím, že se snaží předvést nějakou silnou tezi, v tomto smyslu je to filosofická kniha, která chce říct, že architektura dává lidem existenciální oporu.“