Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad

1. leden 2021

Děj jedné z neslavnějších her všech dob není složitý. Statkářka Raněvská se vrací z pařížského pobytu na své panství. To je beznadějně zadluženo a má se prodat v dražbě. Nabízí se však cesta k záchraně – vykácet sad, který staré panské sídlo obklopuje a pozemky pronajmout chatařům. Ale pro Raněvskou a jejího bratra je nádherný sad to nejcennější na celém panství a nadělat z něj parcely jim připadá barbarské. Premiéru poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Dramaturgie a rozhlasová úprava: Martin Velíšek
Osoby a obsazení: Raněvská (Tatiana Dyková), Aňa (Eliška Zbranková), Varja (Tereza Dočkalová), Gajev (Ondřej Vetchý), Lopachin (Ondřej Brousek), Trofimov (Jan Dolanský), Simeonov - Piščik (Radek Holub), Charlotta (Barbora Hrzánová), Jepichodov (Kamil Halbich), Duňaša (Ivana Uhlířová), Firs (Jaroslav Satoranský) a Jaša (Kryštof Bartoš)
Překlad: Leoš Suchařípa
Zvukový mistr: Tomáš Pernický, Jan Trojan
Hudba: Jan Jirucha
Režie: Aleš Vrzák
Natočeno: 2020

Během banálních, často dokonce trapných situací, se s tragikomickou osudovostí rozhoduje o životě hrdinů příběhu. Autor nám každou postavu, každou situaci předkládá z několika úhlů pohledu. Tak nám dovolí mnohé pochopit, mnohému se vysmát a nad mnohým ustrnout. Čechovovy hry jsou prosté i složité, a proto neustále přitahují inscenátory a diváky po celém světě.

Proč právě Višňový sad? Protože Višňový sad je mistrovské dílo.
Giorgio Strehler, 1974

Višňový sad, který mnozí považují za Čechovovo nejlepší dramatické dílo, se teď v režii Aleše Vrzáka vrací na rozhlasové jeviště. Můžeme znovu prožít příběh, který se točí kolem prodeje jednoho zanedbaného statku a který je plný zmarněných a přitom tak komických osudů jeho obyvatel.

Anton Pavlovič Čechov

Příběh nabízí nejasné odpovědi na otázky, které nám klade moderní svět: Co je krásné a co je praktické, co je potřebné a co užitečné, co je zvažování a co je nerozhodnost? Vypráví o síle, o únavě ze světa, o cti a podvodech, o trapnosti, o nadějích, o iluzích, o touze se dorozumět a snad nejvíc o lásce.

Na otázku proč se k Čechovovi a konkrétně k Višňovému sadu vracet odpověděl Giorgio Strehler v roce 1974: Višňový sad? Kdyby se mne dnes někdo s podivením zeptal „proč“, odpověděl bych velmi prostě: „Protože Višňový sad je mistrovské dílo.“

Spustit audio