Anton Pavlovič Čechov: Dům s mansardou

16. únor 2019

Jedna z nejznámějších Čechovových povídek, ve které, stejně jako v jiných textech, jeho postavy dosvědčují, že pravd je tolik, kolik je lidí. Čte Pavel Soukup. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Čechovův současník Maxim Gorkij napsal: „Když čteš povídky Antona Čechova, je ti jako ve smutný den pozdního podzimu, kdy je vzduch tak průzračný a tak ostře se v něm rýsují holé stromy, těsné domy, šediví lidé. Všechno je takové divné, opuštěné, nehybné a bezmocné... Autorův rozum osvětluje jako podzimní slunce s krutým jasem rozbité cesty, křivé ulice, těsné a špinavé domy, ve kterých se zalykají nudou a leností malincí, ubozí lidé a  naplňují tyto své domy nesmyslným, ospalým shonem."

Stěžejním prvkem nahrávky Zločin na Zlenicích hradě L. P. 1318 je hlas Pavla Soukupa.

Anton Pavlovič Čechov dovedl své povídky vystavět mistrně a bez zbytečných slov. Jeho povídky se vyznačující jak úsporností stylu, tak dramatickým spádem a hlavně velkým uměním charakterizovat postavy i prostředí děje přesně odpozorovanými detaily.

Čechov moc dobře věděl, že těžiště toho, čemu říkáme pravda, záleží jen na úhlu pohledu, z něhož pozorujeme věci i děje, a jako schopný spisovatel (a možná i jako lékař) je pozoroval z více úhlů současně. Jeho postavy dosvědčují, že pravd je tolik, kolik je lidí.

Povídka Dům s mansardou z roku 1896 patří k jeho nejznámějším.

Účinkuje: Pavel Soukup

Překlad: Anna Zahradníčková
Režie: Josef Melč

Natočeno v roce 1985. 

Spustit audio