Anton Čierny: Některá slova a činy nikdy nebudou minulostí
Na katedře intermedií Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě vede Anton Čierny Ateliér prostorové komunikace. Politicky kontroverzní místa naší historie vnímá jako prostor, kde se tvoří společná kulturní identita.
.
V 90. letech měla většina mých prací formu intervencí do prostoru. Jedna z největších bylo ,,Svitanie“ v synagoze v Trnavě, kde se dva liturgické prostory - původně oddělené stěnou naplněnou pískem - postupně během vernisáže propojili jeho odsypáním.
Ve své poslední práci s názvem "Môj domov je vlhká hmlistá krajina" upozorňuje na vzrůstající radikalizaci ve veřejném životě a dává ji do kontextu s historií umění.
Nenazývám se aktivistou, politika by v umělecké práci neměla být prioritou.
Dlouhodobým tématem Antona Čierného jsou hranice států nebo krajů. Několik jeho akcí se odehrálo na řece Ipel na slovensko-maďarské hranici, ať už formou změny úhlu pohledu (let balónem) nebo dialogem, který symbolizovaly oblouky vody z hasičských stříkaček. V rámci českého výtvarného workshopu upozornil na historickou nestabilitu česko-polské hranice, když vrátil našemu státu území o velikosti ,,jedné lopaty“.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.