Anna Beata Háblová: K čemu města potřebují prázdné plochy

27. září 2018
Oktoberfest, nad Tereziánskou loukou v Mnichově se vztyčí dočasné město srovnatelné s velikostí Vatikánu

Na přelomu září a října probíhá jako každý rok Oktoberfest. Nad Tereziánskou loukou v Mnichově se vztyčí dočasné město srovnatelné s velikostí Vatikánu.

Největší pivní festival světa je upomínkou na rok 1810, kdy se konala svatba korunního prince Ludvíka Bavorského s Terezou Sasko-Hildeburskou. Sňatek byl oslavován na louce za městem, kde se odehrávaly koňské závody a bylo k dispozici pivo a víno ve velkých stanech. Od této doby se oslava opakovala každý rok, s výjimkou let 1939 až 1948.

Stany ve velikosti několika sportovních hal každý rok burácí smíchem, hlasitými hovory a řinčením tupláků. Mimořádně veselí lidé v krojích (dámy v dirndlech s hlubokými dekolty, muži v kožených kalhotách) se tísní kolem stolů nebo postávají v uličkách. Je téměř nemožné se prostorem kamkoliv prodrat.

Anna Beata Háblová: Identita měst

02127983.jpeg

Letím do města, které se od mého rodiště nachází o něco blíže rovníku. Během turbulencí vedle mě žena středního věku vyjekne, pak se omluvně usmívá.

Na lidský mumraj shlížejí tematicky pomalované stěny a kapela na pódiu celý tento povyk ještě několikanásobně přehlušuje. V tvářích přítomných konzumentů se odráží spokojenost a bujará radost. Město ve městě je napěchované atrakcemi a prodejními stánky, nenajdete zde jediný nevyužitý kousek půdy.

Na chvilku lze tento výjev pijáků vnímat jako společnost spektáklu, o které ve stejnojmenné knize píše filozof a marxista Guy Debord. Debord v ní kritizuje společnost, která si vytváří falešné povědomí o realitě. Realita je nahrazována zábavou a nepřetržitou spotřebou. Debord kritizuje to, jak se z našich životů vytrácí autenticita a jak jen bloumáme mezi nepůvodními reprezentacemi reality, odstřihnuti od skutečného bytí.

Na Oktoberfest lze ale pohlížet i jako na možnost, jak zažít město jinak, jak se na něj podívat z jiné perspektivy. Je to šance oživit každodenní rutinu života. Podobně jako během divadelního představení lze v prostorách bez oken a bez kontaktu s vnějším světem ztratit povědomí o místě a čase. Kouzlo festivalu spočívá i v absenci obvyklých pravidel. Například na výstavbu obřích pivních stanů nejsou potřeba žádné regulace. Omezené trvání události vybízí k toleranci a umožňuje vychýlit se od obvyklého.

Anna Beata Háblová: Jiná africká architektura

Základní škola v Gando (Burkina Faso). Projekt navrhl architekt Diébédo Francis Kéré

Když jsem ještě byla studentkou architektury, hrávala jsem se svými spolužáky hru. Každý z nás měl vyjmenovat patnáct nejvýznamnějších žijících světových architektů.

Po necelých třech týdnech se Tereziánská louka opět vylidní a jako prázdná plocha bude nabádat k fantasiím a představám, jak by se toto místo dalo využít. Prázdné plochy měst bývají velmi často pod palbou spekulativních návrhů, jak je funkčně ukotvit, jak se zbavit těžko definované neurčitosti. Kupříkladu na Tereziánské louce už byl dříve zamýšlen park nebo vilová čtvrť. V 50. letech se mluvilo o možnosti vést tudy dálnici. Kdybychom uvažovali o parkovišti, vešlo by se na tuto plochu až 17 tisíc aut. V případě, že by se louka zastavěla hustotou podobnou mnichovské čtvrti Schwabing, měla by podle realitních expertů hodnotu 6,5 bilionů eur.

Zastavět Tereziánskou louku je ale podobně neakceptovatelná myšlenka jako prodat New yorskou Sochu svobody nebo zastavět Central Park. Připomeňme si to v dobách, až nás bude svrbět pocit, co pěkného by se dalo postavit na pražské Letenské pláni.

Spustit audio
autor: Anna Beata Háblová