Anna Beata Háblová: Aby radosti bylo víc

Skoro všichni je využíváme, protože je to praktické. Doručovatelé nemusí ztrácet čas objížděním našich adres a my se nemusíme strachovat, jestli v čase dovozu budeme doma. Výdejní boxy jsou skvělé – až na to, kde a jak postávají.

Čtěte také

Anna Beata Háblová: Svět konspiračních teorií

V rámci Evropy patří Česká republika mezi země s největším počtem výdejních boxů na obyvatele. Největší koncentrace je ve městech, kde poptávka stále roste, zatímco na vesnicích se některé ruší kvůli nižší ekonomické rentabilitě.

V mnoha západoevropských městech už velmi dobře funguje jejich regulace. Například Barcelona zavedla specifické zdanění pro ty, které zabírají veřejný prostor. Oslo si samo předem vytipovává místa, kde mohou být umísťovány. A Stockholm umožňuje instalovat boxy jen na městských pozemcích.

Naštěstí se ale i Česká republika dočkala. V loňském roce se díky neziskovce Naše kultivovaná města zrodila Strategie pro výdejní boxy, do které se zapojilo osmnáct měst, včetně Ústí nad Labem, Ústí nad Orlicí nebo Liberce. Jedním ze zdrojů této strategie jsou pravidla pro umísťování boxů v Praze, kterou vytvořil pražský Institut plánování.

Čtěte také

Anna Beata Háblová: Bílá extáze

Oba manuály zmiňují principy umísťování boxů včleňováním do objektů, a to především do průchodů a podchodů, aby v ulicích nevznikal tzv. mrtvý parter. V případě samostatně stojících boxů je nutné, aby nebránily ve výhledu, nevytvářely zákoutí a nezasahovaly do okolí pietních míst a zeleně.

Je potřeba zdůraznit, že rešerše ze zahraničí, iniciování schůzek s podnikateli a vznik multidisciplinární skupiny odborníků vznikly právě díky zmiňované neziskové organizaci. V době, kdy je občanská společnost v ohrožení, mám potřebu podtrhávat, co neziskové organizace pro veřejnost dělají, a pod jak velkým tlakem ze strany firem ale i státu se nacházejí.

Sama nemám kapacitu se aktivně podílet na obraně kvalit veřejného prostoru. Nemám kapacitu nastudovat nový stavební zákon, abych zjistila, jak nebezpečný může být pro naše města a krajinu. Ale fandím neziskové organizaci Arnika, která se do jeho průzkumů a kritiky pouští.

Čtěte také

Anna Beata Háblová: Jsi Banksy?

Nemám kapacitu zjišťovat, které spotřební zboží obsahuje rizikové látky škodlivé pro zdraví, ale jsem ráda, když jiná neziskovka přijde s výzvou, aby tyto látky byly v Evropě zakázány. Všechno, co si nemusím hlídat já, ale reguluje stát nebo Evropská unie, je obrovská úleva.

Pamatuji si na svoji zcela esenciální radost z toho, když jedním z výsledků občanských iniciativ bylo omezení používání umělých barviv u želé bonbónů a jejich nahrazení přírodními extrakty z kurkumy, řepy nebo mrkve. A opět, byla to úleva, že ubyla jedna z věcí, kterou bych musela hlídat.

Chtěla bych, aby takových radostí bylo víc. Aby bylo víc měst, která se zapojují do své kultivace. Aby bylo víc strategických plánů. A hlavně, aby bylo víc neziskovek, které bojují za lepší prostředí k životu pro nás všechny.