Andrzej Stasiuk: Noc

11. září 2018
Nemocnice, chodba

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.


Původně divadelní hra Noc s výmluvným podtitulem „Slovansko-germánská lékařská tragická fraška“ významného polského prozaika a esejisty Andrzeje Stasiuka se zabývá konfrontací kultur Západu a Východu. Ironickým hledáčkem autora je přibližován zejména vztah mezi národem polským a německým. Zmínky o mentalitě ruské, moldavské a dokonce i mongolské pak vyplývají z vtipných postřehů, týkajících se všeobecných dějinných souvislostí. Poslouchejte on-line do 17. září 2018.

Děj hry je soustředěn kolem konfliktu mezi mladým zlodějem aut a bohatým klenotníkem, který neohroženého lupiče při ochraně svého majetku zastřelil. Zatímco tělo mrtvého bylo odvezeno do rodné domoviny, jeho srdce má posloužit jako transplantát pro člověka ze západní Evropy. Nedobrovolný dárce orgánu má díky úmluvě se svou duší možnost zjistit, komu jeho srdce připadne. Díky tomu se setkává s  novým vlastníkem.

V situaci mezi životem a smrtí dochází k velkému rozčarování a obavám zejména na straně nového „majitele“ cenné části těla. Je totiž zmítán pochybnostmi o tom, zda zůstane Němcem, nebo ho přemohou „nepřátelské“ slovanské geny. Atmosféra mezi dárcem a příjemcem houstne, avšak vyvrcholí při jiném, v této situaci mnohem absurdnějším rozhovoru, totiž při diskusi o automobilismu.

Divoši z Východu a boháči ze Západu

Stasiukovo brilantní drama spočívá v humorné nadsázce, týkající se nejen možné ztráty národnostní identity, ale i přehnaných představ o „divoších z Východu“ a „boháčích ze Západu“. Představy mají totiž v myslích Evropanů už od druhé světové války takřka mytickou podobu. Téma a humor jsou autorem pevně zakotveny v důmyslně promyšlené struktuře hry, využívající principů jak starověkého chóru, tak i středověkých hádek duše s tělem.

Noc vznikla v roce 2004 na objednávku německé činohry v Düsseldorfu (Schauspielhaus Düsseldorf), která tenkrát uspořádala u příležitosti oslav rozšíření Evropské unie mimořádný divadelní festival. Rozhlasovou podobu nabyla o rok později, kdy ji režisér Robert Matejka natočil pro Deutschlandradio Kultur. (Na této německé rozhlasové inscenaci je pozoruhodné, že se mezi hereckými interprety objevuje i jméno autora hry.)

03147483.jpeg

Atmosféra brněnské rozhlasové inscenace je záměrně oproštěna od realistického ztvárnění jednotlivých prostředí (dominujícího např. inscenaci z roku 2011 pro Polskie Radio v režii Julie Wernio). Odehrává se v jakémsi bezčasí, v mýtickém prostoru, který je narušován dialogy postav, z nichž „nejpravděpodobnější“ jsou ty, které se dějí na operačním sále. Ani zde však nezní obvyklé pípání nemocničních přístrojů, ale intenzivní dech uspaného pacienta. Protipólem k abstraktní zvukové kompozici díla je převažující civilní herecký projev, jenž je dodržován i v decentně patetických výstupech chóru.

Významný polský prozaik a esejista Andrzej Stasiuk (1960) se divadelní tvorbou zabývá zřídka, proto není překvapivé, že Noc byla jeho dramatickou prvotinou. Kromě této hry je podepsán také pod texty Temný les a Čekání na Turka, které na zmiňovanou Noc tematicky navazují. V češtině byly jejich překlady publikovány v knize Tři hry.

Osoby a obsazení: Tělo zloděje (Martin Siničák), Duše zloděje (Eva Novotná), Klenotník (Ondřej Mikulášek), Chór chirurgů (Jan Kolařík, Michal Bumbálek, Martin Sláma), Chór žen (Drahomíra Hofmanová, Simona Peková, Aranka Lapešová)

Překlad: Irena Lexová
Rozhlasová úprava: Hana Hložková
Hudba: Martin Kyšperský a Aleš Pilgr a skupina Květy
Režie: Radim Nejedlý
Dramaturgie: Hana Hložková
Zvukový mistr: Lukáš Dolejší

V brněnském studiu natočila Tvůrčí skupina Regiony v roce 2014.