Andrés Segovia - Znovuzrození kytary
Mezi kulturními výročími na červen figuruje i jméno fenomenálního kytaristy Andrése Segovii. Před 15 lety, 2. června 1987 otec moderní klasické kytary navždy opustil koncertní pódium, na něž kytaru vrátil jako plně respektovaný nástroj.
V dobách Segoviova dětství a mládí byla kytara považována pouze za podřadný lidový nástroj. Její místo bylo v taverně, na ulici nebo v tančírně. Segoviu, který se narodil v Andalusii, kraji podmanivého flamenca, však její zvuk uchvátil natolik, že jí dal - přes odmítavé reakce své rodiny i učitelů z Granadského hudebního institutu - natrvalo přednost před hodinami klavíru a houslí. A protože nenašel dostatečně kompetentního učitele, učil se hře na kytaru sám. Své předchozí hudební vzdělání přitom bohatě zúročil, brzy zjistil, že předchozí lekce na piáno byly prospěšné pro jeho prsty, které dobře obsáhly hmatník.
Přestože Segovia v mnohém navázal na španělského virtuosa kytary Francesca Tarregu, vypracoval si vlastní styl a techniku. Poprvé na veřejnosti vystoupil Segovia ve svých 15 letech v Granadě, kde vyrůstal. Jako profesionální kytarista se představil v Madridu v roce 1913. Dvacetiletý mladík, kterému kritika předpovídala naprostý debakl a výsměch publika, předvedl strhující výkon a dokázal překvapenému obecenstvu, že na podceňovaný nástroj lze zahrát i Bachovy náročné kompozice v kvalitních transkripcích. Segovia hodně cestoval, bouřlivého přijetí se mu dostalo zvláště v Jižní Americe.
Legendární jsou jeho turné po Spojených státech, kam poprvé zavítal v roce 1928. Rok nato představil koncertní kytaru i v zemích Orientu. Pod dojmem Segoviovy hry začal pro kytaru skládat brazilský skladatel Heitor Villa-Lobos a skladatelé Maria Castelnuovo-Tedesco a Alfred Casella pro něho napsali kytarové koncerty se symfonickým orchestrem. Vedle interpretační a propagátorské činnosti vynikl Segovia také jako pedagog. Ve svých mistrovských kurzech vychoval řadu kytarových virtuosů. Hudebník s duší Dona Quijota a postavou Sancho Panzy, jak ho nazval jeden z kritiků, se stal jedním ze světově nejuznávanějších umělců a k jeho blízkým přátelům patřila i belgická královna Elisabeth. Více než úspěchu u publika si však cenil, že se mu podařilo "v galerii hudebních nástrojů získat pro kytaru rovnocenné místo".
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.