Američtí Samotáři

15. duben 2003

Na chodbě nevábného newyorského činžáku se setkávají a rozpřádají tu kratší, tu delší hovory tři sousedé: Babeta, spisovatelka píšící svou první knihu, Theo, hudebník, kterému nedávno zmizela žena a který s velkým tvůrčím nasazením komponuje několikavteřinovou znělku, a Frank, neustále cvičící jazykolamy, protože by se chtěl stát licitátorem při aukcích. Je jim okolo třiceti, jsou chudí a osamělí.

Takový je základní půdorys hořké komedie, kterou její autorka, sedmatřicetiletá Kanaďanka Melissa James Gibsonová, nazvala dost neobvykle (sic) a kterou nedávno v české premiéře uvedlo Dejvické divadlo.

Newyorští Samotáři, říkal jsem si po první půlce představení, a byl jsem nadšen výborným překladem Pavla Dominika, který dokázal evokovat vtipnost, hravost a obraznost textu připomínajícho sbírku básní. Žasl jsem, jak hra přesně zapadá do oné dramaturgické linie divadla, kterou tvoří Zelenkovy Příběhy obyčejného šílenství a Sirup Miroslava Krobota, a obdivoval se skvělým výkonům protagonistů.

Tatiana Vilhelmová v inscenaci (sic)

Ivan Trojan obdařil introvertního Thea zdrženlivým humorem, křehkostí s rysy směšnosti, ale také tajmstvím. Babeta Tatiany Vilhelmové se snaží být břitkou intelektuálkou, leč její výmluvnost ji zrazuje a z modré punčochy se derou prstíky se smutkem za nehty. A robustní extrovertní Frank je díky Davidovi Novotnému i křehký a zranitelný, a když jeho prostoduchá gesta vyústí ve cviky z baletu, budí úsměv a zároveň dojímá.

V duchu jsem o přestávce blahopřál režiséru Lukáši Hlavicovi k přesnému vypointování jemných jazykových i situačních gagů, k minucióznímu vyvažování absurdity, grotesknosti a poezie, těšil jsem se na druhou půlku představení a byl - zklamán. Nové v ní bylo jen to, že se hovory tří samotářů přenesly z chodby do interiérů jejich bytů. Interiéry jejich srdcí, duší a osudů však zůstaly pro diváky již nezměněny. Žádné podstatnější zvraty, natož pak katarze. Mozaika nadějí, touhy a zklamání těch tří by se mohla otáčet donekončna jako hvězdičky na obloze, jimiž inscenace končí. Lyrika zvítězila nad dramatem. V autorčině textu i v jeho jevištní konkretizaci. Škoda. Zázrak byl na dosah.

Nová inscena v dejvickém divadle
autor: Bronislav Pražan
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová