Američan narozený v Itálii, vizáží Němec, řečí Angličan, …a maluje jako Španěl
Specializace londýnské Národní portrétní galerie je zřejmá už podle názvu. V souladu s ním je v tamních výstavních prostorách představeno dílo Johna Singera Sargenta. Výstava je nazvaná: Portréty umělců a přátel a přístupná je do 25. května. Od 29. června do 4. října se pak představí v New Yorku, v tamním Metropolitním muzeu, s nímž londýnská Národní portrétní galerie na přípravě expozice spolupracovala.
Sargent - můžete tohoto malíře představit? Byl to americký malíř, jehož celé jméno zní John Singer Sargent. Zejména s jeho tvůrčím životem seznamuje uprostřed výstavy takový malý sál s třiadvaceti archivními fotografiemi samozřejmě s příslušnými popiskami. Takže Sargent se narodil roku 1856 ve Florencii a říká se, že se mu dostalo „baedeckerové“ vzdělání, jeho rodiče totiž často cestovali po Evropě.
Britský výtvarný kritik William Starkweather o něm v roce 1924, tedy rok před malířovou smrtí, napsal, že je to „Američan narozený v Itálii, vzdělávaný ve Francii, vypadá jako Němec, mluví jako Angličan a maluje jako Španěl“. Dodám, že Sargentovým učitelem malby byl francouzský malíř Charles-Émile-Auguste Carolus-Duran, u něhož se učil v Paříži v letech 1874 až 1876. A skutečně velmi dobře znal dílo španělského mistra Velázqueze, jehož obrazy studoval přímo v Madridu. Mohu říci, že Velázquez byl jedním z jeho vzorů.
Dalším starým mistrem, jehož tvorbu obdivoval, byl potom Frans Hals, s jehož portréty se seznámil v holandském Haarlemu. Sargenta proslavil v roce 1884 portrét paní Gautreau, který vystavil na pařížském Salonu jako Madame X. Obraz vzbudil senzaci, či spíše skandál, protože kritici mu vyčítali erotický podtext této malby. Sargent proto raději odjel z Paříže do Londýna, s nímž je spojena značná část jeho tvorby. Často také navštěvoval Spojené státy.
Ještě připomenu, že o Sargentovi jsem se zmínil v loňském roce v souvislosti s výstavou obrazů reflektujících první světovou válku v Imperiálním válečném muzeu. Sargent totiž vytvořil jeden z nejznámějších obrazů inspirovaných prvním světovým válečným konfliktem - rozměrné plátno nazvané Zasaženi plynem.
Z podtitulu výstavy - Portréty umělců a přátel – lze soudit, že obrazy z první světové války nejsou součástí výstavy… Výstava je časově ohraničena roky 1874 a 1914. Ovšem dva rozměrné skupinové portréty, které Sargent vytvořil pár let po první světové válce, najdeme ve stálých sbírkách Národní portrétní galerie, stačí jen navštívit výstavní sály v prvním patře. Tam jsou proti sobě pověšeny obrazy Státníků první světové války a Několika generálů z Velké války.
Jak je výstava Sargentových portrétů rozdělena? Řekl bych, že chronologicko-geograficky. První část se totiž jmenuje Paříž, 1874 až 1885, druhá Broadway, 1885 až 1889. Není ovšem myšlena newyorská Broadway, ale stejnojmenná vesnice v anglickém Worcestershiru. Další tři části výstavy se časově překrývají, ta třetí nese název Boston a New York, 1888 až 1912, čtvrtá pak Londýn, 1889 až 1913, poslední pak Evropa, 1899 až 1914.
Které umělce a přátele Sargent ve svých portrétech zachytil? Celkem je vystaveno 69 jeho portrétů. Okruh jeho přátel tvořily osobnosti tehdejšího uměleckého života, různé herečky, spisovatelé, hudební skladatelé a také samozřejmě výtvarníci. Jména mnohých nám již dnes již nic neřeknou. Zmíním proto jen dva vynikající portréty francouzského impresionisty Clauda Moneta, zajímavý je zejména ten z roku 1887, na němž Sargent zachytil slavného malíře z profilu, nepříliš častý způsob portrétování.
Rovněž vytvořil portrét sochaře Augusta Rodina a dokonce tři portréty známého spisovatele Roberta Louise Stevensona. Vystaveny jsou z nich dva, protože třetí spisovatelův portrét se bohužel nedochoval. Jen připomenu, že se Stevensonem se znal díky tomu, že studoval v Paříži s jeho synovcem. Z dalších portrétovaných osobností bych jmenoval alespoň hudebního skladatele Gabriela Faurého a básníka Williama Butlera Yeatse.
V úvodu výstavy najdeme i portrét jeho učitele, tedy malíře Caroluse-Durana. A nerad bych zapomněl na nevšední obraz nazvaný podle veršů z jedné anglické písničky Carnation, Lily, Lily, Rose. Na tomto plátnu z roku 1885 jsou ztvárněny dvě malé holčičky v prostředí anglického venkova a pojí se v něm několik malířských směrů: francouzský impresionismus, anglické hnutí prerafaelitů a dokonce i italská renesance.
Vytvořil Sargent také svůj autoportrét? Ano, dokonce několik, na výstavě jsou dva z nich. Jeden pochází z roku 1886, druhý, o dvacet let pozdější, vznikl roku 1906.
