Alois Jirásek: Jan Žižka. Epická freska z dramatického období českých dějin v hvězdném obsazení v čele se Zdeňkem Štěpánkem

V inscenaci, kde dále uslyšíme například Bedřicha Vrbského, Václava Vosku a Rudolfa Hrušínského, se v epizodních rolích vedle Antonína Zíba, Františka Hanuse a Radovana Lukavského objevili i režiséři Josef Červinka a Jiří Horčička. 

A jsou to právě herecké výkony, které pomohou překlenout větší, či menší historické nepřesnosti a zkreslení způsobené dobovou ideologií, ať už z časů Jiráskových, či padesátých let minulého století.

Ve svém obsáhlém prozaickém i dramatickém díle se Alois Jirásek se zvláštní pozorností věnoval především dvěma obdobím českých dějin – husitství a národnímu obrození. Husitskému hnutí, ve kterém podobně jako František Palacký viděl vrcholnou etapu naší národní historie, věnoval románové cykly Mezi proudy (1887–1890), Proti všem (1893) a Bratrstvo (1900–1909). A také volnou dramatickou trilogii, někdy nazývanou trilogií tří Janů: Jan Žižka (1903), Jan Hus (1911) a Jan Roháč (1914).

Svou první dramatickou historickou fresku věnoval Jirásek období mezi lety 1421 až 1424. Děj začíná Zikmundovým tažením proti husitům. Zastavil se v Brně, kde přinutil české a moravské pány podobojí, aby se k němu připojili. Odtud jeho vojsko vyrazilo do Čech. V bitvě na kopci Kaňku u Kutné hory se Žižkovi podařilo prorazit obklíčení a zatlačit Zikmundova vojska až k Německému Brodu. Po tomto vítězství však znovu vzrostly vnitřní rozpory uvnitř husitského tábora. Po popravě Jana Želivského ovládli Prahu Žižkovi odpůrci. V polovině září 1424 stál Žižka u vsi Libně a chystal se zaútočit na Prahu. Na poslední chvíli byl sjednán mír.

Hra Jan Žižka měla premiéru při příležitosti slavnostního položení základního kamene pomníku Jana Husa na Staroměstském náměstí 4. 7. 1903 v Národním divadle. Titulní roli ztvárnil Eduard Vojan a režie se ujal Jaroslav Kvapil. Ten o Jiráskově dramatu napsal:

„Nejobšírnější a nejsmělejší Jiráskův divadelní obraz, kde poprvé na scéně, jako již před tím v románě, oživil celý věk, a to celými zástupy, celým hnutím dobovým, kde žije a zápasí a roste celý národ, kde všechno má podobu a pohyb velké malby freskové, kde se zvedá proti mocným tohoto světa celá doba a celé století. První dva akty, jaká to rostoucí bouře, jaký hymnus, jaká závrať! Ale jak zase závěr její vyznívá velebně, lidsky a usmířeně! Janem Žižkou dal nám Jirásek nejenom velikou hru samu, nýbrž i bohatý slib, že hra bude článkem celého cyklu.“

Naposledy se Jiráskovým dílem nechali inspirovat tvůrci inscenace Husitská trilogie, kterou v roce 2020 pod vedením Lukáše Brutovského uvedla Městská divadla pražská.