Allenův Sex noci svatojánské – recenze

9. červen 2011
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02352378.jpeg

Divadlo Pod Palmovkou uvedlo premiéru hry Woodyho Allena Sex noci svatojánské v adaptaci Jürgena Fischera a v režii Petra Svojtky.

Zábavnost s lehce intelektuálním přesahem, to je kouzlo příběhů Woodyho Allena, které láká k scénickému ztvárnění. To, co ve filmu působí přirozeně a nenásilně, může na scéně získat nové kvality, ale také být lehkým handicapem. Sobotní premiéra (ta páteční se z technických důvodů neuskutečnila) byla poznamenána jistou nervozitou, a vše zřejmě nevyšlo tak, jak bylo zamýšleno.

Vzdušná scéna Karla Glogra vytvořená ze splývajících pruhů látky, barevně se proměňujících pod světelnými filtry, doplněná dvojdimenzionální faunou a flórou a altánem porostlým růžemi, záhadná prskající koule a několik létajících vehiklů, hudba Felixe Mendelssohna-Bartholdyho i čechovovské kostýmy Samihy Maleh navodily příjemnou atmosféru, v níž se kříží pohádkovost s neurózami současného světa.

Příběh však stojí především na hercích. Ti se rozehřívali zvolna, v první části představení byla patrná nejistota především v párových scénách, herecky zajímavějších, crazy momentů jsme se dočkali teprve ve druhé části. Nejvýrazněji se dařilo držet postavu Radku Valentovi v roli Andrewa, alterega Woodyho Allena. Valentův Andrew je směsicí strnulé důstojnosti s úleťáckým, až hrabalovským pábitelstvím, neurotickým zkoumáním vlastního nitra a jako by mimochodem vrhanými vtipnými glosami.

Leopold Dušana Sitka, zprvu důstojný pan profesor, v němž kouzlo noci probudí dávno zasuté vášně a touhy, kombinuje image kdysi okouzlujícího společníka a lehce otravného páprdy. Maxwel Jana Teplého, navzdory své pověsti donjuana, zpočátku působí dosti šedivě a teprve v druhé části děje nabývá na jistotě.

Z ženského obsazení se nejlépe daří Henrietě Hornáčkové jako blonďaté Dulcy, jejíž přirozenost a sexappeal, stejně jako přímočarost a praktičnost, pokud jde o věci sexu, jí svým způsobem usnadňují pozici. Charakter je jasný a divákům sympatický.

Zdá se, že další dvě herečky musely se svými postavami více bojovat. Simona Vrbická jako Adriana je typicky nesnesitelnou manželkou, stejně neurotickou jako její manžel. Teprve na samém konci překvapí proměnou, kdy se doslova rozsvítí a zkrásní. Populární televizní star Ivana Jirešová jako by na scéně ztratila svou přirozenost, působí poněkud studeně a křečovitě, příliš uměle, a tak se blouznivé zbožňování ze strany mužů zdá až nelogické.

Celý herecký tým je (alespoň prozatím) jistější v choreograficky pojatých skupinových scénách, zaujme konverzační taneček při badmintonu, v němž herci hrají čelem k publiku, nebo spiritistické kroužení kolem kouzelné koule. Naopak, příliš nevyšel hon vzácného modrého motýla,a potenciálně komické lezení do altánku s opakovaně padajícím růžovým loubím.

Nová inscenace Sex noci svatojánské prozatím stylu crazy komedie zůstává leccos dlužna. Věřím ale, že při reprízách se podaří zpřesnit rytmus a technicky dotáhnout gagy. Svým nakročením má na to stát se oblíbeným diváckým titulem.

autor: Jana Soprová
Spustit audio