Alena Zemančíková: Pohlednice z Krakova

5. listopad 2020

Muzeum města Krakova sídlí v několika domech, z nichž každý ukazuje jiný aspekt městského života. Jedním z nich je Dom Zwierzyniecki, patrová cihlová stavba, kde bylo původně několik nájemních bytů.

Jejich výbava a povaha odpovídá předměstské vrstvě obyvatel, nebyl to žádný luxus. Byt v expozici má tři místnosti: kuchyni, jídelnu a ložnici, bez koupelny.

Čtěte také

V tomhle domě v roce 1912 bydlel Vladimír Iljič Uljanov. Dnes se to už nepřipomíná, ale pravděpodobně proto zůstal dům zachován v nezměněné podobě, byl totiž až do roku 1990 Leninovým památníkem. Nedaleko teče Visla a její přítok Rudawa, Lenin v zimě rád na klidných říčních ramenech bruslil. Lenin na bruslích…to je  zvláštní  představa. Na domě bývala pamětní deska, dnes už tam není.

Krakovské muzeum v domě pořádá tematické výstavy. Tou aktuální, věnovanou kultuře pohlednic v Krakově a osobě jejich malíře Adama Františka Setkowicze, mě provázela černá kočka.

Výstava je výmluvnější a zajímavější, než by člověk čekal. Pohlednice jsou grafickými reprodukcemi předloh malíře, který se narodil roku 1875, zemřel v roce 1945 a celý život prožil v Krakově. Nedokončil studia na krakovské malířské akademii, protože se chytil komerce, dal se totiž dohromady s tiskařem Fristem a spolu rozjeli ve velkém podnikání s pohlednicemi.

Čtěte také

Setkowicz byl zručný kreslíř a vytvořil za pár let celý katalog motivů. Vidíme venkovské idyly, přání k Vánocům a Velikonocům, biblické výjevy, situace z dramat Juliusza Slowackého, z románů Henryka Sienkiewizce, pohlednice s písničkou, s příležitostnou básničkou, apoteózy mistrů jako Chopin, Matejko, opět Mickiewicz, Wiśpianski. Lákavé výjevy z Tater s žertovnými radami pro turisty.

A pak je tu celý široký okruh námětů válečných: odchod mládence na vojnu, návrat vysloužilce, pozdrav vojákovi z domova a vojákův pozdrav domů, náměty hrdinské, sentimentální i tragické. Texty polsky, německy, někdy i česky, nezapomeňme, že Krakov a Halič patřily Rakousku-Uhersku . A také, že Wiełka Wojna byl také velký byznys.

Setkowiczovy pohlednice byly populární a z trhu je nevytlačil ani vynález fotografie. Krakow tomuto způsobu korespondence úplně propadl.

Čtěte také

V roce 1899 tu uspořádali Slovanskou výstavu pohlednic. Její konání má mnoho společného s českou přítomností v této části monarchie, iniciátorem totiž byla Česká beseda a cílem vybrat peníze na pomník Boleslava Jablonského, vlastním jménem Karla Tupého, obrozeneckého básníka a na konci života probošta kláštera sester norbertinek ve Zwierzynci.

Součástí výstavy je i multimediální přehled dějin pohlednice s přihlédnutím k jejím dějinám v Polsku. Na polský název pro kartičku, které se dosud říkalo různě, třeba Polka-korespondentka, byla vypsána soutěž, a prozradím, kdo ji vyhrál: byl to spisovatel Henryk Sienkiewicz, podle jeho návrhu se dodnes pohlednici říká poctówka. Byl také stanoven závazný formát pohlednice.

Čtěte také

Malíř Adam Setkowicz svými rytinami ilustroval i troje krakovské žurnály. Jsou to dramatické ilustrace, například: Bandité v sanatoriu. Cyklista – vrah. Bomba v hotelu Bristol. Barikáda v nemocnici. Manželská tragédie ve varšavském hotelu. Zhanobení hrobu. Kromě toho provozoval také loutkové divadlo v Grandhotelu, vyráběl loutky i dekorace, psal hry.  Některé z nich vydal jako dětské knížky. Nebylo snad v Krakově středostavovské  domácnosti, v níž by nevisel olej od Setkowicze s vyobrazením selské jízdy, chaloupek s doškovými střechami, modlícího se poutníka, melancholického městského zákoutí.

Přemýšlela jsem na výstavě, jestli Setkowiczovo dílo má v české kultuře paralelu, ale myslím, že na té úrovni, v tom rozsahu a v takovém sepětí s jedním městem nikoli.  Potvrdila mi to i černá kočka, která mě dovedla až do dobového interiéru, který se od toho, jaký znám třeba z Plzně, liší jen jazykem veršíků na vyšívané kuchařce. Pak kočka vyskočila na čelo mosazné postele a vrátila se do obrazu, který visí v ložnici. A to je poslední tajemství Zwierzynieckého domu.

Spustit audio