Alena Zemančíková

Po maturitě na gymnáziu (dnes Masarykově) v Plzni se ucházela o přijetí na Divadelní fakultu AMU v Praze, ale z kádrových důvodů nebyla přijata. Ke studiu na DAMU - obor dramaturgie - se znovu přihlásila v roce 1985 jako vdaná matka tří dětí a absolvovala v roce 1991. Mezitím pracovala v různých dělnických povoláních (lesní dělnice, uklízečka, prodavačka, knihkupecká příručí). Po částečném uvolnění politických poměrů byla v roce 1987 přijata do Západočeského divadla v Chebu jako lektorka dramaturgie, později se stala dramaturgyní. Od roku 1996 začala spolupracovat s ČRo Plzeň jako slovesná redaktorka, do roku 2004 zde vedla kulturní redakci. Během svého působení v Plzni rozvíjela různé rozhlasové slovesné obory, zaměřila se zejména na starou i novější literaturu západních Čech, kterou ideologizovaná minulost odsunula do zapomnění. V rámci rozhlasového cyklu pořadů Bizarní zjevy německy psané literatury západních Čech představila dílo a význam mnoha česko-německých spisovatelů (Josef Blau, Christian Heinrich Spiess, Hugo Zuckermann, Hans Watzlik). Svou pozornost zaměřila také na pohnutou historii západních Čech, viděnou kronikáři a vlastivědci zejména z okresu Tachov a z Egerlandu. Ve snaze uvádět věci na pravou míru a objevovat to, co zatracením upadlo do zapomnění, vznikla i hra Rozhovor v zemské bráně (1999) či pořad Poutníkova cesta do Teplé (2004), připomínající osobnost blahoslaveného Hroznaty, zakladatele kláštera premonstrátů v Teplé.

Vedle toho se A. Zemančíková věnovala divadlu, sobotní rozhlasový Divadelní zápisník proměnila na divadelně kritický magazín. Zabývala se také dějinami divadla, kromě mnoha pořadů pro plzeňské vysílání vytvořila pro ČRo 3 - Vltava dvoudílný rozhlasový dokument o plzeňské opeře Slavnosti ve městě. Pro plzeňský rozhlas pravidelně píše fejetony, prosadila se i jako autorka povídek - za povídku Lukava v autorské interpretaci získala v roce 2004 Cenu PBR v kategorii Literární pořad. Je autorkou rozhlasových her Byl jest jeden člověk aneb Hra o Komkoli a smrti (2001), Odjezd z konce světa (2004) a Noc a den (2006), všechny byly uvedeny v režii M. Buriánka. Svými pracemi třikrát reprezentovala ČRo na rozhlasovém festivalu Prix Marulić, který se zaměřuje na interpretaci starých textů. Ocenění získává také na rozhlasové přehlídce Report, kde představuje posluchačsky náročnější pořady.

Od ledna 2004 pracuje jako redaktorka literární redakce ČRo 3 - Vltava. Pro tuto stanici vytvořila mj. u příležitosti 450. výročí příchodu jezuitů do Čech osmidílný seriál Tovaryšstvo mezi věky (2006). Pro Schůzky s literaturou připravila např. Hlas deníku (2004) s J. Cieslarem a mnoho jiných pořadů. Pozornost si získávají i její Esoterické Čechy s Václavem Vokolkem, které pravidelně zaznívají na ČRo 3 -Vltava ve Víkendové příloze. A. Zemančíková patří také ke spoluzakladatelům letního vlastivědného pásma Výlety s Vltavou. Pro cyklus Ismy po česku vytvořila dva hodinové dokumenty Feminismus a Globalismus (oba 2005), v nichž uplatňuje princip, který je ostatně zřetelný v celé její rozhlasové tvorbě - a to je spravedlivé zastoupení ženského výkladu světa. Své, jak by se dnes řeklo, feministické cítění neodvozuje od žádné ideologie, ale z podstaty rovnocenných životních údělů i osobností muže a ženy, pro něž žádá i odpovídající podíl naší pozornosti. Což je stejně důležitý zřetel vyváženosti vysílání rozhlasu veřejné služby jako příslovečná vyváženost politická. Předností A. Zemančíkové jako rozhlasového tvůrce je schopnost zasvěceně pracovat ve více oborech i rozhlasových žánrech, umění kompozice náročnějších pořadů a hledání originální formy. V tom jí pomáhají její schopnosti dramaturgické, autorská zkušenost a značná kultura slova. (Ostatně uměleckým přednesem se zabývá od dětství.) Ačkoliv mnohá témata, kterým věnuje pozornost, mohou už působit jako historický odkaz, není A. Z. tvůrkyní konzervativní - naopak i pro "odvěká témata" hledá moderní pojetí i rozhlasový tvar. Klade důraz na osobitost, jež má vytvářet organický celek, aby program byl živý nikoliv dodatečným mezišvitořením, ale už podstatou svých skladebných prvků. A. Zemančíková patří k těm rozhlasovým lidem, kteří umějí vnímat rozhlasový program jako celek, jako dramaturgicky pevnou kompozici, jejíž prvky se však vzájemně nejen doplňují, ale i inspirují. Proto jí vadí každá kabinetnost programu i jeho tvůrců.

Kritik P. Pavlovský napsal: "Pravidelných i nepravidelných dokumentárních pořadů nalezneme v Českém rozhlase nespočet. Pravidelně se objevují třeba v sobotní Víkendové příloze stanice Vltava. Příkladnou ukázkou byl 12. ledna hodinový rozhovor A. Zemančíkové s historikem Ivanem Popem Podkarpatská Rus jako malířská inspirace. Navzdory názvu byla celá první polovina věnována obecně historickému pohledu, ale jsem si jist, že i pro posluchače, který je nadprůměrně informován o české historii minulého století, zde zazněla řada objektivních reálií a zobecnění zcela nových a překvapivých. (...) Vytvořit kvalitní dokument je možné s vynaložením relativně malých nákladů: zvláště pak to platí o dokumentu čistě zvukovém. Méně lidí, méně sofistikované techniky, méně nároků na vše materiální. Jenom talentu a nadosobních ambic je třeba stejně, pevného charakteru často i více."

A. Z. je členkou Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, podílí se na přípravě přehlídky slovesné tvorby Bilance, na níž - stejně jako na soutěžním Reportu - svými analytickými a poučenými rozbory pomáhá novým a mladým kolegům proniknout do složitostí náročnější publicistické a dokumentární tvorby. Na Reportu byla oceněna za Slavnosti ve městě (1999) a Monumenty se psí smečkou (2004). Spolu s M. Buriánkem získala v r. 2001 Cenu ředitele Úseku programu "za dlouholetou mimořádnou kvalitní rozhlasovou tvorbu". Vedle své rozhlasové práce se A. Zemančíková zabývá divadlem (píše divadelní kritiky a působí v několika divadelních porotách), publikuje v Lidových novinách, pravidelně přispívá do Literárních novin, občasně publikuje také v Salonu deníku Právo.

Z další tvorby:
Schůzky s literaturou: A. Wagnerová V ohnisku nepokoje - Pohled na Franze Kafku v širokém záběru českých Židů a příslušníků rodiny (2004), Neznámá území českého moderního umění - Pod lupou genderu s Martinou Pachmannovou nad knihou o výtvarných umělkyních české moderny a meziválečné avantgardy (2005), Cesta do města Lawn - Dopisy, které psal básník Emil Juliš, po letech komentuje adresát V. Vokolek (2007), Dodatečná kapitola k dějinám německé literatury v Čechách aneb Pozdní návrat Josefa Mühlbergera (2007) Páteční večery: Česká beseda nad dílem Jana Nerudy aneb Quodlibet z veršů, prózy, žurnalistiky, kritiky a dramatické frašky (2004), Hra s romantikou - s B. Horynou o romantické filozofii as V. Vokolkem o C. D. Friedrichovi cestou podle Labe až do Drážďan (2005), Kníže Metternich a jeho Evropa (2006), Jezuité a školské divadlo (2006), Prchající Atalanta - nad alchymistickou knihou lékaře Michaela Maiera, působícího na dvoře Rudolfa II. (2007)