Alena Scheinostová: Pod povrchem země
Nemine měsíc, kdy by na mě při denním monitoringu zpráv nevyběhla nějaká s titulkem „archeologům se podařil nečekaný objev“. Kameny, věci, texty, mumie – jenom ty lokality se liší. Jsem tomu ráda. Za prvé mi to dává naději, že náš lockdownově navrstvený a zaneřáděný byt, který už nejspíš nikdy nepůjde uklidit, se jednou stane významným archeologickým nalezištěm se zásadními doklady kultury koronavirové.
Za druhé si přichází na své moje příběhotvorná fantazie. A domýšlím se, jak pěstěnou ji asi musejí mít sami objevitelé.
Čtěte také
Tak například nedávný objev biblických spisů na zlomcích pergamenu v judské Jeskyni hrůz, plné lidských koster. Už samo to jméno! A zapřemýšlet nad tím, proč zde v Nachal Chever zahynuli dospělí i děti, muži i ženy, co se jim v jejich posledních chvílích honilo hlavou a zda se u toho utěšovali četbou těch pergamenových zápisů a posledním dechem vzývali jméno Hospodinovo – to už vám hrůza přímo kleká do zátylku.
Anebo ruiny, odkryté tuhle v Tal Ganub Kasr al-Agúz, pár set kilometrů do vnitrozemí Egypta. Zbytky zdí rozpoznali objevitelé jako křesťanský klášter, prý už ze 4. století. Jak to? Na zdech tam rozluštili řecké nápisy, tu z Evagria, tu zas z Efréma. Takový literární doklad už napovídá, nejen kdy nejpozději vztyčili někdejší obyvatelé své domovy, ale i kam až sahala proslulost těch dvou autorů, že i v Tal Ganub rozuměli řecky, dovedli psát a samozřejmě jakého byli vyznání.
Čtěte také
Nejvíc mě ale dokáže fascinovat, co všechno napovědí lidské ostatky. Mistrem dedukce tu byl jistě Eduard Štorch, když do Lovců mamutů zakomponoval veškeré dobové objevy do fantastického příběhu Kopčema a jeho tlupy: Věstonická venuše? Tu přece uplácal Kopčemův tatík, aby zaplašil stesk; pohřbem s obětinami a pod mamutí lopatkou uctil svoji družku, a to pro city, které bouřily v jeho neolitickém srdci.
Pravděpodobnější však je, shodují se dnes vědci, že pěkné pohřby měli v těch dávných dobách ti, kdo byli společensky na výši, ať už z důvodů materiálních, politických nebo náboženských. Taková altajská princezna Ukok, objevená v sibiřském permafrostu, byla pochovaná v parádním oblečení a se šesti koňmi. A také s konopím. To proto, píše se sebevědomě, aby i po smrti mohla marihuanou tišit bolesti, které jí působila rakovina.
Čtěte také
Tu mimochodem objevilo vyšetření na magnetické rezonanci a princezně lze zlehka závidět, že při něm byla již tisíce let mrtvá a nemusela vytrpět tu půlhodinu klaustrofobie. Díky intoxikaci konopím pak mohla prý – tvrdí archeologové – zažívat stavy vytržení, a tak ji její komunita ctila jako šamanku s přístupem do vyšších světů. Pochybujete? Předveďte se a dokažte opak!
Vzpomínám si, že už na studiích patřili archeologové k nejzábavnějším společníkům. Většinou byli jako hory a v pohostinstvích kolem fakulty dávali pocit bezpečné ochrany. A potom, měli naprosto v malíku všechny ty pergameny, nápisy a princezny, o kuřivu ani nemluvě. Dovedli z kamenů a střepů stavět příběhy. A to je práce stejně tvořivá jako třeba taková publicistika – možná někdy nejistými cestami dohadů a hypotéz, ale nepochybně vede ke stále hlubšímu poznávání. Rádi se bez ní neobejdeme.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.