Aldous Huxley: Krásný nový svět. Mrazivé sci-fi o tom, kam se může vyvinout lidský „pokrok“

28. červenec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Lidská budoucnost

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Monogamie je společensky nepřípustná, všichni užívají drogu Soma, která zbavuje stresu potlačením emocí, a svoboda vede jen k tomu, že je člověk nešťastný. Takový je „krásný nový svět“ ve stejnojmenném románu Aldouse Huxleyho. Bezútěšnou vizi budoucí civilizace, ve které jsou lidé produkováni ve zkumavkách a jejich jedinečnost je potlačována v zájmu společenské stability, poslouchejte on-line po dobu dvou týdnů po odvysílání.

Dramatizace: Miroslav Buriánek
Osoby a obsazení: Lenina (Andrea Černá), John – Divoch (Martin Stránský), stařec, šaman (Rudolf Kutílek), Fanny (Klára Kovaříková), ředitel Thomas (Viktor Vrabec), Bernard Marx (Pavel Kikinčuk), zpěvačka, ošetřovatelka (Lucie Černá-Šternerová), Helmhotz Watson (Josef Nechutný), Linda (Jindra Brendlová), Mustafa Fond (René Přibil), Henry Foster (Jakub Zindulka), kolega, pomocný skladník (Bronislav Kotiš), reportér (Tomáš Šolc), Pope – lovec (Jindřich Kout), hlasatelka (Lenka Krejčíková) a další
Dramaturgie: Pavel Minks
Překlad: Josef Kostohryz, Stanislav Berounský
Hudba: Eduard Spáčil
Režie: Miroslav Buriánek
Natočeno: v roce 2002

Jeden z nejslavnějších dystopických příběhů se odehrává v roce 632 po Fordovi, neboť civilizace, kterou popisuje, počítá svůj letopočet od roku 1908, kdy Henry Ford uvedl na trh svůj slavný model T, jenž byl díky pásové výrobě levný, a tudíž přístupný širším vrstvám. Podle našeho kalendáře se děj románu odehrává až roku 2540, ale už dnes je Huxleyho dílo ceněno jako překvapivě jasnozřivý obraz mnoha jevů typických pro současnou technokratickou, konzumní společnost.

Lidé jsou v „krásném novém světě“ produkováni uměle v továrenských líhních, což – spolu s výchovou založenou na pěstování pavlovovských reflexů – vede ke kastovnímu rozdělení společnosti, kde má každý své předurčené místo. Rodina i všechny emocionální lidské vazby zmizely. City jsou nahrazeny ryze účelovou analýzou. Tomu napomáhá hojně užívaná droga soma, ta poskytuje útěchu, zapomnění, rozptýlení i únik ze skutečnosti. A přece i v tomto „dokonalém“ světě začne díky ostrovům „divoké“ lidské existence v rezervacích za ostnatým drátem cosi skřípat.

Konec civilizace

Bezútěšná vize budoucí civilizace, ve které jsou lidé produkováni ve zkumavkách, jejich vědomí je již od narození upravováno, jejich jedinečnost je potlačována, to vše v zájmu stability společnosti, se podobá Orwelovu 1984, i když vlastní představa o budoucnosti se liší. Zatímco v Orwelově absolutistické společnosti lidé i přes neustálou propagandu trpí a vnímají skutečnou situaci kolem sebe, obyvatelé Překrásného nového světa jsou „šťastní“. Byli predestinováni k tomu, aby byli šťastní. Z jejich života bylo odstraněno všechno, co by mohlo být nepříjemné, skličující, nebo bolestné.

Román Aldouse Huxleyho (1894–1963) Krásný nový svět (v originále Brave New World) poprvé vyšel v roce 1932, u nás již v roce 1933, ale pod titulem Konec civilizace. Anglický název je ironickou parafrází repliky Mirandy z Shakespearovy hry Bouře: How many goodly creatures are there here! How beauteous mankind is! O brave new world, that has such people in ’t!

Román si pro svou dramatizaci vybral a inscenaci nastudoval v roce 2002 režisér Miroslav Buriánek. Ve své experimentální inscenaci se opíral o hudbu Eduarda Spáčila a zvukovou spolupráci Jiřího Emila Silovského.

Spustit audio