Albert Camus: Caligula. Šílenství, tyranie a smrt v moderní tragédii francouzského existencialisty

Od mládí se Albert Camus zajímal o divadlo. V Alžíru roku 1936 založil Théâtre du Travail. Poté, co se rozešel s komunistickou stranou, pokračoval s divadelním sdružením Théâtre de l´Équipe. A právě svým přátelům z Théâtre de l´Équipe věnoval čtyřaktovou tragédii Caligula, kterou napsal v roce 1938 a tiskem vydal v roce 1944.

Camusův Caligula není historickým obrazem starověkého Říma, ale spíše filozofickým dramatem. Autor sice využívá mnoho historických detailů známých ze Suetonia a jeho Životopisů císařů, ale dává jim vlastní význam a propojuje je do nového, osobitého příběhu.

Tento Caligula neztratil rozum, naopak, má ho možná až příliš, jeho šílené činy se řídí neúprosnou logikou: císař chce násilím přimět své okolí, aby nahlédlo absurditu lidského údělu a čelilo této nesnesitelné pravdě.

Drama začíná v okamžiku, kdy se císař vrací po několikadenní nepřítomnosti zpět do paláce. Opustil ho bez vysvětlení po smrti své sestry a milenky Drusilly. Do této události byl Caligula považován za umírněného a spíše oblíbeného panovníka. Ale zpět se vrací jako jiný člověk. Zdá se, že prošel velkou krizí, kterou způsobilo poznání nesmyslnosti lidského života. Kulisy zakrývající pravdu spadly a on uviděl ve vší nahotě, že tváří v tvář smrti nemají dobro, láska a přátelství žádný smysl. Po tomto prozření už nemůže pokračovat v životě, jaký vedl dřív. A protože má neomezenou moc, celá říše ponese následky…

Gaius Caesar Augustus Germanicus (Caligula) vládl v letech 37–41 po Kr., zemřel ve věku pouhých 29 let. Albert Camus se postavou římského císaře zabýval v letech, kdy od Caligulova panování uplynulo 1900 let a sám byl zhruba ve věku muže, o kterém psal. Do postavy Caliguly promítl mnoho svých skutečných názorů a postojů, jen z nich svého hrdinu nechal vyvodit ty nejhorší konsekvence.

Premiéra natočená k 110. výročí narození Alberta Camuse je první rozhlasovou realizací Caliguly v Českém rozhlase. Režírovala ji Natália Deáková, která se tak s autorovou hrou potkává podruhé, poprvé ji nazkoušela v Divadle J. K. Tyla v Plzni v roce 2015. Do titulní role obsadila Honzu Hájka, herce, jehož mimořádné charisma je příslibem, že dovede zpřítomnit vnitřní svět člověka, který se vzbouřil proti chodu světa, dopustil se mnoha krutostí a vražd, aby našel jedinou úlevu ve smrti.