Akustická mušle nebo plot z bambusových tyčí. I tak může vypadat divadelní prostor

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Soundforms, venkovní divadlo ve tvaru mobilní akustické mušle

Je divadelní prostor záležitostí místního a konkrétního kontextu, anebo existuje jedno univerzální řešení tohoto uměleckého prostoru? Odpovědi nabízí výstava divadelního prostoru na Pražském Quadrienalle v Centrální hale Průmyslového paláce v Praze.

Čtěte takéIntegrační tábor pro mimozemské bytosti i mýdlo z lidského tuku. Na Pražském Quadriennale vystavuje sedm desítek zemí

Výstavní koncepce je dílem designérů Jana Klosse a Matěje Činčery ze studia OKOLO a je pojata jako symbolická flotila dodávek stylizovaných do malých projekčních sálů. Promítané krátkometrážní filmy vytvořené v rámci jednotlivých projektů jsou založené na dialogu mezi tvůrci a umělci. Jakoby se dodávky se svým audiovizuálním obsahem sjely doslova z celého světa.

„Jde o čtyřicet projektů, které se přihlásily do otevřené výzvy vyhlášené Pražským Quadriennale. A na výstavě můžete vidět skoro všechny. Což je skvělé, protože šlo o velmi otevřenou výzvu, díky čemuž se nám sešly opravdu rozmanité projekty divadelní architektury,“ říká jeden z porotců, Andrew Filmer z Aberystwyth university ve Walesu.

Centrum současného umění DOX

Tříčlenná porota ocenila celkem čtyři projekty, mezi nimiž je i DOX+. Jeho přednost spočívá především v multifunkčním sále s proměnnou akustikou a flexibilní scénickou technologií, takže ho lze vyladit pro potřeby konkrétní produkce. Jak architekt Petr Hájek říká, jde o lešení nebo trenažer pro myšlenky a nápady umělců. Dále porota ocenila britsko-polský projekt levitujícího divadla, britskou mobilní akustickou mušli Soundforms a čínský projekt Theatre in the Wild.

Sál, který lze naladit jako hudební nástroj. V DOX+ mohou pořádat i varhanní koncerty

DOX+

Centrum současného umění DOX v Praze slaví letos deset let své existence. Při této příležitosti otevřelo nový multifunkční sál DOX+.

„Vybrali jsme tyto čtyři, protože si myslíme, že vstupují do velmi cenného dialogu – se sebou navzájem a také s tématem současného divadelního světa. A co je na nich zajímavé? V případě britského projektu Soundforms, venkovního divadla ve tvaru mobilní akustické mušle, jde o krásné architektonicko-sochařské dílo, které má ve veřejném prostoru svůj význam i důstojnost. A zároveň nabízí skvělou akustiku. Co se týče projektu Theatre in the Wild, který se poprvé představil na opuštěném rýžovém poli v rurálním prostředí na okraji Hong Kongu, ten zase lidem umožňuje shromažďovat se v přímém propojení s přírodou. Využívá tenké látky zavěšené na bambusových tyčích, které ohraničují vymezený prostor, ve kterém se odehrává performance. Líbilo se nám, jak tento projekt pracuje s geniem loci,“ říká Andrew Filmer.

Britsko-polské Levitující divadlo

Posledním oceněným je britsko-polské Levitující divadlo - jídelní stůl, který pluje mezi dvěma stromy a je zároveň jevištěm. „Je velmi otevřené a doslova lidi vyzývá, aby se k němu posadili, byli chvíli spolu a zároveň sledovali, co se děje před nimi. Jde o prostor využitelný mnoha způsoby,“ popisuje porotce. A vysvětluje, proč porota nevybrala jeden nebo tři vítězné projekty ale hned čtyři.

Výstava Fragmenty na Pražském Quadriennale představuje díla významných osobností světové scénografie

Fragmenty

Modely, nákresy, kostýmy a další výtvarná díla jsou nyní k vidění na Pražském Quadriennale v rámci výstavní sekce nazvané Fragmenty. Každá zúčastněná země – mezi nimi i Irán, Portugalsko, Nový Zéland nebo Slovensko - vybrala jediný artefakt, kultovní či přelomové dílo z oblasti scénické výpravy, kostýmního výtvarnictví, světelného nebo zvukového designu, které vytvořila některá z legend oboru.

„Musím říct, že nebyl jediný projekt, který by výrazněji vyčníval a byl zcela jedinečný a unikátní. Proto jsme nevybrali jen jednoho vítěze. Co mě ale překvapilo ještě víc, byla ta obrovská šíře a rozmanitost projektů. Navíc, tato výzva položila zajímavou otázku – je divadlo věc místního a konkrétního kontextu, anebo existuje jedno univerzální řešení divadelního prostoru? Podle mě se jasně ukázalo, že současné divadlo je záležitost daného místa a také citlivosti vůči životnímu prostředí i vůči ostatním lidem.“