Akordeonistka Maria Kalaniemi natočila nové album, tentokrát se spřízněným nástrojem, harmoniem

Ve Finsku má akordeon dokonce statut národního nástroje. Maria Kalaniemi začala svoji dráhu v komorním ansámblu, který kombinoval vlivy lidové hudby, jazzu i nového tanga. Dnes má ve Skandinávii pověst mistrovské hráčky, nikoli však proto, že by stavěla na odiv svoji technickou virtuozitu, ale díky vyhraněnému a velmi osobnímu projevu. Ten cítíme nejen z její hry, ale též ze zpěvu, v němž - jak je ve Skandinávii zvykem - převládá přirozenost nad patosem.

O svém dětství Maria Kalaniemi vypráví: "U nás doma se akordeonová hudba hodně poslouchala - a pro moji babičku to byl ten nejrespektovanější nástroj. Když jsem se zmínila, že bych se třeba mohla učit na klavír, tak mě babička rázně okřikla, že v tomhle domě žádné piano nebude - a že se přeci budu učit na opravdický hudební nástroj, a to je akordeon."

Později Maria Kalaniemi vystudovala Sibeliovu akademii, jednu z prvních škol, v níž se vyučuje lidová hudba - a o pár let později se do ní vrátila jako pedagog. Své poslední album, Svalan, Vlaštovka, natočila společně s kolegou Eero Grundströmem, který hraje na zvukově spřízněný nástroj, a sice harmonium.

Maria Kalaniemi se narodila a žije ve Finsku, ale část jejího repertoáru tvoří švédské písně. Švédsko v minulosti Finsko několikrát okupovalo, a dnes je tu švédština druhým oficiálním jazykem. Maria pochází ze smíšené rodiny - její matka mluvila švédsky, otec finsky. Na jejím albu Svalan, Vlaštovka, je švédská balada Där Sitter En Fagel o sedícím ptáčkovi.

Akordeon je ve Finsku rozšířený v mnoha žánrech včetně populární i lidové hudby, a též je ústředním nástrojem finského tanga. I když tango vzniklo v jižní Americe, ve Finsku rychle zdomácnělo, získalo zde poněkud odlišnou podobu - a už přes půl století tu patří k nejpopulárnějším hudebním stylům. Jednu skladbu v tomto duchu na své nové album natočila i Maria Kalaniemi, jmenuje se Housutango, v překladu Kalhotové tango.